Poprvé za O-mikron (MB v Supersprintu)
Mistrovství Brna v supersprintu je již tradiční akcí s dvanáctiletou tradicí a i když se jedná o „neoficiální“ závod nezařazený do soutěží ČSOS, každoročně se na něm schází velmi zajímavá konkurence. A ani letos tomu nebylo jinak, kdy se na start postavil dokonce mistr světa v OB v osobě Beta Procházky z Pragovky, který letos na MS vybojoval štafetový titul.
Letošní dvanáctý ročník závodu byl situován do prostoru sídliště Komín, kde se shodou okolností na jaře konalo i oficiální Mistrovství JmO ve sprintu. Právě s tímto závodem si MB v supersprintu svým způsobem konkuruje, ale situace je taková, že oba závody mají v kalendáři své pevné místo. Mistrovství JmO se pořádá jako postupový závod na MČR a MB v supersprintu má dlouholetou tradici a tak není důvod jej rušit. Shromaždiště závodu bylo tentokráte oproti jaru situováno do severní části prostoru na hřiště nedaleko konečné trolejbusů a bylo plně pod otevřeným nebem. To ovšem vzhledem ke krásnému počasí naštěstí nijak nevadilo. Jediný pořadatel Libor Zřídkaveselý pak trůnil za rozkládacím stolečkem a vedle sebe měl desku se startovkou. Při pohledu na ni jsem s potěšením zjistil, že u mého jména je uvedena zkratka MBM, která byla přidělena našemu nově založenému oddílu O-mikron. Ačkoliv jsem tedy oficiálně ještě nepřestoupil, tak právě dnes to byla moje premiéra v barvách O-mikronu na českém území (již dříve jsem za O-mikron startoval v Chorvatsku a Belgii).
Start byl naplánován na 16:30 a kupodivu se tento čas podařilo, především vzhledem k tomu, že roznos kontrol byl zahájen teprve něco po čtvrté, dodržen. Po oražení startovací krabičky jsem se tedy vydal na trať společnou jak pro muže tak pro ženy, která byla dlouhá necelých
Samostatnou kapitolou pak byla použitá mapa. Na její horší kvalitu mnozí upozorňovali již na jaře a v plně se to ukázalo i nyní. Největší chyba v mapě, hrubě odporující i sprintovému mapovému klíči ISSOM, přišla těsně před šestou kontrolou, kde byla třímetrová zeď tvořící vjezd do garáží mapována tenkou (tedy překonatelnou) linií. Je sice pravda, že dolů bych to možná skočil, ale vyškrábat se nahoru bylo nad moje síly. Ostatně i jiné garáže byly mapovány stejným způsobem a některým favoritům docela výrazně zkomplikovaly život. Samostatnou kapitolou je pak mapování nízkých zídek, kterých je v Komíně plno, šedou linkou. Za běhu jsou tyto značky nepostřehnutelné a přitom můžou mít docela zásadní vliv na volbu postupu, jelikož škrábání se na zídku vysokou do pasu jistě zpomalí. Tohle je ale spíše problémem mapového klíče, s jehož některými aspekty se asi nikdy nesmířím… Dále velmi negativně hodnotím mapování jednotlivých stromů zelenou tečkou. Je-li na takovémto objektu kontrola, tak to popisy spraví, ale když kolem něj jen probíhám, opravdu nevím co mám čekat…
Když se ale na závod podívám jako na celek, tak to zas tak špatné nebylo a i letošní ročník si udržel svou úroveň z předchozích let. A oproti jaru navíc byly všechny kontrolky na svých správných místech. Všichni zúčastnění tak mohli ze závodu odjíždět s pocitem dobře stráveného odpoledne vyplněného příjemným proběhnutím. Jediné, co (asi nejenom) mě trochu mrzelo, byla skutečnost, že do teď nevím, jak to vlastně celé dopadlo. Na konci závodu sice proběhlo vyhlášení vítězů, ale s nějakým vyvěšováním průběžných (nebo alespoň celkových) výsledků se nikdo na shromaždišti neobtěžoval. Tak snad se výsledky objeví v dohledné době na internetu.
Vločka