Podzimní kličkovaná mezi hustníky (12. JmL)
Letošní podzim, alespoň zatím, patří mezi ty vydařené. Jakmile se rozpustí občasné ranní mlhy, čeká na nás povětšinou jasné azurové nebe se sluncem, které krásně nasvětluje barvící se přírodu a rtuť teploměrů nutí šplhat vysoko nad rysku s údajem
Cestou na shromaždiště situované v areálu Moravskoslezského kynologického institutu jsem sice projel ještě několika mlžnými oblastmi, ale těch se zvedajícím se terénem rapidně ubývalo. Silnice vedoucí lesem ze Zastávky u Rosic do Zbraslavi pak byla obsypána parkujícími auty houbařů rovněž využívajících pěkného počasí. Shromaždiště známé již z českého poháru štafet před pěti lety skýtalo veškerý komfort včetně velkého přístřešku využitelného v případě deště, který ovšem opravdu nehrozil. Pořadatelů bylo k dispozici evidentně velké množství a na první pohled bylo vidět, že se vše bez problémů stíhá. Jedinou obavou pro nás závodníky tak mohla být použitá mapa, která byla poprvé použita právě na zmíněných štafetách a od doby svého vzniku neprošla revizí. Les je přitom plný hustníků, které rostou a mění se poněkud rychleji než vzrostlý les…
Nemělo ale smysl mapu soudit, dokud ji člověk nedostal na startu závodu do ruky a nesnažil se podle ní najít svoje kontroly. Na mě přitom čekala v rámci hlavní mužské kategorie téměř jedenáctikilometrová trať s minimálním převýšením (kopce tu prostě nejsou), na které jsem mohl kvalitu mapy důkladně otestovat. První dvě kontroly v hustníku byly OK, hned na trojku se ale ukázalo, že mapu je místy opravdu potřeba brát s rezervou. Hustníky prostě za 5 let vyrostly a s tím se nedá nic dělat. Naštěstí ale je v mapě dostatek relativně stálých objektů, podle kterých se dalo chytat. Trať pak pokračovala až do šesté kontroly hustníky, načež přišel krátký postup na sedmičku následovaný nejdelším postupem závodu. Nabízelo se na něm několik variant, ale v podstatě šlo jen o to, jak se co nejvíc vyhnout hustníkům. Největší pointa postupu pak přišla na samotné dohledávce, která byla rozhodně náročnější než samotná volba. Kontrola se totiž nacházela v jedné z nejvíce změněných částí mapy. Naštěstí ovšem byla na posedu, což je relativně výrazný a především stálý a nehybný objekt, tudíž se k němu dalo promapovat. Následují část trati pak byla nejrychlejší z celého závodu, jelikož vedla čistým lesem. Poté se opět vběhlo do hustníků, přičemž dva z postupů by se daly označit za volbu. Poslední část trati pak vedla opět čistým lesem a byla zpestřena i nějakou tou vrstevnicí.
Celkově byla trať postavena vcelku pěkně a přes stáří mapy na ní nebyla žádná vyloženě neregulérní kontrola, i když stáří mapy bylo potřeba v mnoha pasážích brát v úvahu. Velmi zajímavá také byla skutečnost, že trať byla velmi rychlá. Před startem jsem si myslel, že pod 65 minut takto dlouhou trať v tomto terénu nikdo nezaběhne. Nakonec ale byla trať oproti mým předpokladům celkově o 5 minut rychlejší… I když v mém podání to bylo možná nalosováním startovky, jelikož jsem téměř třetinu trati absolvoval chvílemi až ve čtyřčlenném balíku, což hodně zrychluje. Ostatní tratě ovšem tak kladně hodnotit nemohu. Po doběhu jsem viděl trať H14, která mě svým způsobem šokovala. Délka
Já jako účastník H21C jsem byl se závody maximálně spokojený, přičemž vše na shromaždišti i v lese fungovalo jak má. Ovšem při podrobnějším pohledu bylo zřejmé, že stavitel tratí si hodně ušetřil práci a řadu kategorií navíc vůbec nemá v oku, což pro mnoho účastníků mohlo jinak povedený závod značně degradovat. Z mého pohledu je to pak dvakrát škoda, jelikož použitý les je pěkný a pořádající oddíl pořádat závody umí, což už mnohokrát v minulosti dokázal.
Vločka