Oblastní přebor štafet
Letošní oblastní přebor štafet byl již od valné hromady oblasti stavěn do pozice, že je potřeba ho udělat, ale tak, aby to co nejméně bolelo. Vhodný termín se podařilo najít poměrně lehce, jelikož víkend na začátku června bez celostátních závodů byl pro pořádání této akce jako stvořené. Pořadatelský tým se také našel, když se závod, tak jako loňský přebor ve sprintu konal pod hlavičkou JMO za pořadatelství Zhusty, PePra, Fialáka a Radima Kheila. Ještě nějakých 14 dní před závodem, ale bylo docela ticho po pěšině, ovšem pak se daly věci do pohybu. Závod byl konečně vložen do ORISu, objevil se web závodu a také bylo posunuto datum konání z původně plánované soboty na páteční odpoledne. S tím ale rozhodně problém nebyl a pro většinu zúčastněných byl pátek možná příhodnější. Měnilo se také centrum závodu, které mělo být původně na hřišti za ZŠ Pavlovská. Pravděpodobně vzhledem k tomu, že tam byl ale bezprostředně před tím trénink žactva byl závod přesunut za silnici a centrum bylo na hřišti u kraje lesa na ulici Jírovcova.
Na start závodu se nakonec přihlásilo předem 29 štafet (nakonec jich odstartovalo 36), z nichž 3 byly naše. Ač náš klub není z nejpočetnějších, podařilo se postavit 2 mužské a jednu ženskou štafetu, přičemž nám ještě vypomohl zatím neregistrovaný Tom Rosenmayer. Pouze 3 naši členové pak neběželi a vzhledem k jejich pohlaví by to stejně na další štafetu nebylo… Pořadatelé si pro nás pak připravili sice krátké, ale zato vcelku technicky náročné a kopcovaté tratě. Směrné časy pro mužskou a ženskou kategorii byly po řadě
Zhruba v 16:50 pak proběhla vzorová předávka. Byla vcelku standardní, jedinou zvláštností byla absence startovních čísel, která opravdu pro tak malý počet štafet nebyla nutná. Člověk si ovšem musel pamatovat své startovní číslo, aby si vzal správnou mapu. I když zachránit ho mohlo, pokud si pamatoval jakou štafetu jde, neboť její označení bylo na mapě vytištěno také. V 17:00 pak proběhl hromadný start prvních úseků, přičemž do lesa šly všechny kategorie zároveň, což závod zajisté učinilo zajímavějším, zvláště pokud uvážíme, že všechny mužské kategorie od H18 výše měly stejné tratě a totéž platilo pro ženy.
První část trati vedla východním směrem a zavedla nás až za silnici k hotelu Myslivna do těžké pasáže plné hustníků a prohlubní. Zhruba ve třech pětinách mužské trati (v případě žen o něco dříve) se pak závodníci objevili na divácké kontrole v prostoru centra a odsud se vydávali na nefarstovaný (nejsem si tím úplně jistý) pytel – v případě žen to byla téměř polovina trati, a to ta těžší a náročnější. Pytel závodníky zavedl do malého lesíku uprostřed Kohoutovic plného erozních rýh, kde se dalo hodně ztratit.
Závod mužů byl na prvním úseku velmi vyrovnaný, když se téměř všechny štafety dokázaly udržet v rozmezí několika málo minut. Svou aktuální výtečnou formu zde potvrdil Štěpán Hrobař, který doběhl první a zaběhl také nejrychlejší čas v rámci všech úseků. Našim barvám se však nedařilo. Michal udělal několik velkých chyb a doběhl s velkou ztrátou předposlední. Vítkovi se dařilo o něco lépe, ale i tak už byl mimo kontakt. Závod žen pak tak dramatický nebyl. V soutěži byly v podstatě jen dvě štafety, když ZBM i ABM měly na některém z úseků muže. Naše štafeta se tak od začátku držela na druhém místě, když Kamča ztratila na Zuzku Rábovou z RBK na prvním úseku přes 10 minut. Na druhých úsecích se pak pole začalo v obou kategoriích trhat. V mužích přitom HáPéčko odvedl dobrý výkon, předběhl Toma Rosenmayera a hlavně si nenechal nadělit úsek. Tom se pak bohužel propadl na poslední místo. Radka v ženské kategorii pak zaběhla solidně a několik minut z náskoku štafety RBK stáhla. Na poslední úsek jsem se pak po HáPéčkovi vydal já a zaznamenal jsem alespoň dílčí úspěch, když se mi podařilo třetí úsek vyhrát a to i přes pár drobných chybek. Zbych pak druhou štafetu dovezl na předposledním místě hned za naší první štafetou. V holkách pak finišovala Eva a zaběhla víc než dobře. I po třetím úseku sice štafeta zůstala druhá, ale její čas byl plně srovnatelný s mnohem zkušenějšími závodnicemi. Na postupu na sběrku navíc plně prokázala svou rychlost, jelikož jsem se tam s ní seběhl a měl jsem skutečně co dělat.
Doufám, že nemluvím jen za sebe, když říkám, že jsme si závod pořádně užili a vůbec nevadilo, že se klukům až tolik nedařilo – i když všechny dorostenecké a veteránské štafety jsme alespoň první štafetou porazili (a druhé chyběl jen malý chloupek). Mimochodem, holkám by to druhé místo mělo stačit na postup na MČR, jelikož štafeta RBK má již 6 bodů v ČPŠ a měla by postupovat z něj. K pěknému zážitku zajisté přispěly pěkné tratě. Ačkoliv zdejší prostor neskýtá nic moc extra, tak se stavitelům podařilo vyždímat z něj naprosto všechno. Po pořadatelské stránce taky vše klapalo a jediné, co by se dalo vytknou je skutečnost, že před startem nikde nevisely soupisky a pořadatelé také nevyvěšovaly výsledky. To druhé je ovšem vzhledem k malému počtu štafet zcela pochopitelné.
Ve výsledku to bylo velmi příjemné odpoledne a já osobně jsem velmi rád, že jsem po dlouhé době součástí týmu za který chci nechat v lese všechno, což se mi tentokrát podařilo. A právě o tom týmu ty štafety jsou.
Vločka