Modřický pohár (8. závod BBP)
Modřická zastávka brněnského běžeckého poháru má již dlouhá léta místo v kalendáři na začátku března a je tedy pro nás orientační běžce poslední možností zúčastnit se jednoho ze závodů seriálu, aniž bychom museli oželet některý z prvních závodů naší lesní sezony. A je pravda, že Modřice jsou rozhodně dobrým testem formy. Zdejší město, jímž vede trať, skýtá téměř naprostou rovinu a pevný asfaltový podklad. Jedná se tedy o kombinaci, která nic neutají. Na druhou stranu se zde běhá velmi rychle, rozestupy jsou menší než na ostatních závodech, a tak mohou i slabší závodníci, chytí-li se správného balíku, dosáhnout na velmi kvalitní výsledky. Tato druhá varianta se většinou týká i mě a letos tomu nebylo jinak, ale to bych poněkud předbíhal…
Shromaždiště závodu, nalézající se tradičně v modřické sokolovně, bylo pro tento rok rozšířeno o zázemí sousední základní školy. Počet závodníků každým rokem narůstá a tak se stala kapacita zhruba tří šaten v sokolovně již značně nedostatečnou. Mnohem podstatnější změnou pro letošní rok, ale byla modifikace trati. Most u sokolovny vedoucí přes železniční trať je v rekonstrukci a není možné po něm běhat ve všech směrech. Z tohoto důvodu bylo nutné obrátit směr okruhu pro pětikilometrovou trať a modifikovat náběh na okruh pro trať dvojnásobnou. Vedlejším produktem změněného náběhu bylo poměrně znatelné prodloužení trati z 9 900 metrů na
Konkurence z řad orientačních běžců na letošním ročníku nebyla nijak oslnivá, jelikož velká část oddílů ZBM a ABM vyrazila na závody do Maďarska. Přesto se na startu objevil horký favorit na vítězství na desetikilometrové trati v podobě Beťáka. Na trati pak závod probíhal v tradičních kolejích. Kilometrový průměr hluboko pod čtyři minuty na kilometr, kompaktní mnohačlenné skupinky až do hloubi pole a opět velmi rychlé závodnice na startu… A jelikož jsem ješitný a v žádném případě se nechci nechat porazit od žádné ženské, tak jsem zde už podruhé zaběhl vysoko nad své možnosti. Před dvěma lety z toho bylo moje nejlepší umístění na desetikilometrové trati vůbec a ani letos jsem za tímto výkonem o mnoho nezaostal. A jak že to dopadlo na čele? Po vítězství v Ráječku tentokrát Beťák druhý korálek na šňůrku nepřidal. Roman Rudolecký předvedl na posledním kilometru drtivý finiš a odsunul tak Beta na druhé místo.
Po doběhu se plně projevili výhody nově rozšířeného zázemí závodu. V místní základní škole je totiž mimo jiné školní jídelna a v ní bylo možné dostat za startovní číslo buď guláš a nebo klobásu. Opravdu vítaná změna oproti tradiční tatrance a půllitrovce limonády… To už se pro mě ale letošní ročník brněnského běžeckého poháru opravdu blížil ke konci. Vlaky z Modřic jezdí po hodině a tak bylo potřeba se rychle odebrat na nádraží a po cestě domů se začít těšit na následující ročník 2012/13. Příští rok 17. listopadu na startu nashledanou.
Vločka