Škola smyku (1. OBliga)
Loňský první ročník OBligy zahajoval Brněnský Magnus Cup, který pořádal o prvním lednovém víkendu Aljoša. Letos na začátku druhého ročníku byla situace obdobná, pouze název se změnil na Vánoční Magnus Cup a termín se z ledna posunul na konec prosince, přesněji na poslední víkend před Vánoci. Trochu zajímavější to ovšem bylo s mapou. Vloni Aljoša využil již hotové Hobrtěnky, jenže letos nebylo až tak moc kam sáhnout. Naštěstí bylo potřeba vytvořit novou mapu v Chrlicích kolem ZŠ Jana Broskvy, kde učí Víťa Khýn. Tohoto úkolu se zhostil Starouš a hned bylo kde pořádat a to i z velmi pěkného shromaždiště. Někdo by mohl namítnout, že Chrlice nenabízejí z hlediska orientačního běhu nic zajímavého, ovšem to v tomto případě rozhodně nemohlo vadit. Už vloni se totiž ukázalo, že závod na městské krátké trati s hromadným startem se dá pořádat prakticky kdekoliv, aniž by to byla nuda, jelikož bezprostřední kontakt s ostatními závodníky vše dokonale nahradí.
Když jsem se ráno probudil tak se za oknem vyjímala poměrně hustá mlha a rtuti teploměru nějaký ten kousek chyběl k dosažení bodu mrazu. Říkal jsem si ovšem, že jedu na jih do nížiny a nepřikládal tomu větší váhu. Taky mě ani ve snu nenapadlo vzít jinou obuv než atletickou… Když jsem projížděl městem tak vše vypadalo dle předpokladů, ovšem Chrlice už zase ležely v mlze husté, že by se za ni rybník Brčálník nemusel stydět. Horší ovšem byl stav místních komunikací, které připomínaly spíše kluziště než asfalt. A to se týkalo i vedlejších silnic. Bylo tedy jasné, že závod dostane zcela nový rozměr.
Před samotným startem závodu proběhlo po organizační stránce vše bez problému. Prezentace odsýpala, což ovšem při počtu pouze necelých sto účastníků nebylo v kombinaci se zkušeným pořadatelským týmem až tak překvapivé. Drobnou komplikaci ovšem Aljoša způsobil prohozením hromadného startu mužské a ženské kategorie, když muže začal řadit o pět minut dříve oproti rozpisu. Na druhou stranu je ovšem pravdou, že se to akorát stihlo a odstartovali jsme přesně.
Hned první postup naší trati pak znamenal jistou rozřazovací metodu. Jednalo se o dlouhý téměř pětiminutový postup napříč celou mapou skrz víceméně pravoúhlou síť ulic. To znamenalo, že každý si zvolil jinou ulici a balík se tak roztrhal nejen vlivem rozdílné fyzické výkonnosti. Já osobně jsem se rozhodl co nejméně zatáčet, jelikož jsem se nehodlal nikde natáhnout a běžel téměř sám. Na kontrole ovšem byli všichni favorité téměř současně. Následujících 6 kontrol pak bylo v oblasti místních bytovek a tvořili klasický rozřazovací kosočtverec. V této části trati, kde bylo potřeba hlídat úzké průchody mezi bytovkami, pak vykrystalizovala pětičlenná vedoucí skupina tvořená Davidem Vedrou, Pavlem Ptáčkem mladším, Forestem, Otou Hiršem a mojí maličkostí. Na osmičku pak následoval další dlouhý přeběh přes celou mapu skrz oblast nezajímavých ulic. I když varianta zleva po polích na okraji Chrlic byla kratší, bylo jasné, že asfaltová varianta bude jednoznačně rychlejší. Za osmičkou pak přišla stěžejní část celé trati. Po devítce v zelených šrafech totiž přišla uzlovka motýlku. Já měl z první skupinky jako jediný variantu, kdy jsem šel napřed na kratší větev. Tu jsem zvládl s drobným zaváháním na dvanáctce, aniž bych tušil, že na druhé větvi se právě láme celý závod. Na čtrnáctku totiž přišla zásadní volba do zámeckého parku. Nikdo z čela si přitom nevšiml, že otevřená je pouze jedna brána a to samozřejmě ta úplně nejdál. Poté, co jsem přehlédl jeden plot jsem pak následně přehlédl i další a tak jsem v součtu ztratil něco kolem minuty na ideální variantu. V tu chvíli jsem si myslel, že je boj o čelo ztracen a že zbývá už jen záchrana cti. Opak byl ovšem pravdou. Chybu tu udělali naprosto všichni z čela a mezičasy mě, Davida a Pavla se vešly dokonce do rozpětí pouhé jedné sekundy. Po motýlku se tedy začínalo zcela od začátku. Závěrečná pasáž trati pak obsahovala po delším přeběhu do prostoru náměstí tři krátké technické postupy a delší volbu na sběrku. Ta byla lepší zprava kolem cíle, ale já osobně se lekl ledovky, která tam byla a rozhodl se jít do přímého souboje jelikož všichni ostatní vyrazili zleva. To se nakonec neukázalo být nejlepší, když jsem zůstal na třetí pozici, která mi patřila na předsběrce a ještě jsem měl dost práce s Forestem.
Nedlouho po nás začali běhat další účastníci, když mě osobně velmi mile překvapil Vítek, který doběhl šestý. Po diskvalifikaci Oty Hirše mu však nakonec patřilo výborné páté místo. Honza se pak také nenechal zahanbit a obsadil konečnou sedmou pozici. Barvy O-mikronu tak byly tentokrát velmi vysoko. Co se týče hodnocení tratě, tak se opět potvrdilo, že koncepce městského závodu s hromadným startem je životaschopná v téměř jakémkoliv terénu. Trať totiž měla dvě velmi zajímavé pasáže obohacené rozřazovacími metodami rozdělené dvěma dlouhými postupy, které ovšem zpestřil kontaktní způsob závodění. Nelze tedy říct, že by to dnes bylo jen a jen o běhu. Kdyby totiž kdokoliv z čela správně volil postup na kontrolu v zámecké zahradě vyhrál by s přehledem o nějakou minutu před ostatními. Co se týče namrzlých chodníků, tak se nakonec neukázaly být nijak zásadními. Je pravda, že to klouzalo, ale klouzalo to všem a všude, jelikož žádné obutí nepředstavovalo výraznou výhodu.
Po skončení závodu pak v podstatě již nic nenásledovalo, jelikož Aljoša se stejně jako vloni rozhodl nevyhlašovat výsledky, což je dle mě jedinou pořadatelskou slabinou. Velká část účastníků totiž odjíždí domů, aniž by znala své konečné umístění nebo dokonce svůj čas, jelikož Aljoša nevyjížděl mezičasy. Na druhou stranu už ve tři čtvrtě na jednu jsem měl v mailu výsledky a ve tři vysely i s kompletními mezičasy na internetu.
Co se týče OBligy, tak další pokračování je na programu 18.ledna v Radosticích po skončení tradičního závodu BBP za pořádání Bety Brno. Všichni tedy máte možnost přijet strávit příjemný běžecký den vyplněný jak hladkým krosem tak orienťákem.
Vločka