První kulatiny O-mikronu
Je tomu již deset let, co se brněnští orientační běžci sešli na brněnském Sídlišti Žabovřesky, aby se zúčastnili závodu Brněnské zimní ligy, který tehdy pořádala na své nové mapě dvojice dorostenců Jakub Pracný a Jiří Zelinka. Tím závodem byl O-mikron a právě tehdy začal psát svou nyní již desetiletou historii. Na jeho pořádání se podílelo mnoho lidí a mnoho lidí se jej také zúčastnilo jako závodníci. Proto jsem se rozhodl desáté narozeniny na počest všech těch lidí řádně oslavit. Začněme ale od začátku.
Pro desátý O-mikron jsem chtěl vybrat nějaký atraktivní a pokud možno lesní terén, což jsem si předpřipravil tím, že jsem NOPB a uspořádal na konci minulého roku v Lužánkách a nemusel tak používat stejnou mapu na NOPB a O-mikron. Úplně původní myšlenka byla, že závod bude na Rybstoli. Před několika lety tam ale byl jiný závod BZL a tak jsem tento les nechtěl znovu točit. Dalším nápadem byla Veselka. Zde je ale rezervace, les je dosti proběhaný a navíc oficiálně patří ZBM, i když na obsazování prostorů tímto klubem mám svůj názor. Až třetí pokus tedy vyšel a jako prostor závodu jsem ohlásil les u Kývalky mezi silnicí
Prostor závodu byl tedy zveřejněn a zbývalo vytvořit mapu. Vlivem jiných povinností jsem si na to nechal druhou polovinu prosince a leden. Počasí ovšem příliš nepřálo, když až na pár dní panovaly teploty pod nulou a v lese bylo zhruba
Koncepci tratí jsem měl v hlavě už dlouho a hlavní myšlenky finty také. Nakonec z toho vznikla
Organizační činnost před závodem byla tentokráte lehce usnadněna. Zaprvé nebylo díky dobrovolnému startovnému nutné dělat prezentační obálky, což ušetřilo hodně práce. Mimochodem, nakonec se vybralo více, než kdybychom nějaké startovné předepisovali, za což všem účastníkům srdečně děkujeme. Pytlíkování map také bylo vcelku svižné, jelikož jsme měli oproti loňsku zhruba poloviční počet vytištěných map. Se vším navíc ochotně pomohl Štěpán, takže jsme měli za odpoledne hotovo. Za odpoledne ale rozhodně neměla hotovo Hanka, která upekla narozeninový dort a kromě něho i spoustu muffinů a slaného pečiva. To vše aby ta oslava kulatin měla nějakou úroveň.
Ráno před závodem bylo nutné si trochu přivstat. Vaření patnácti litrů čaje ve varné konvici přece jen nějaký čas zabere. Po drobné nehodě při stěhování várnice ze schodů jsme ale do plně naloženého auta nabírali v domluvených 7:50 na Úvoze Štěpána a vyráželi směrem na Kývalku. Tam jsme byli něco po osmé a začali vše chystat. Já měl na starosti roznos kontrol a Hanka se Štěpánem zatím postavili shromaždiště. V lese panovalo vcelku příjemné počasí s teplotami lehce nad nulou a polojasnou oblohou. Sníh byl téměř úplně slezlý a držel se jen nesouvisle na nejstinnějších místech. Dobré bylo také to, že v lese nebylo bláto a podklad tak byl tvrdý a rychlý. Kontroly jsem dostavěl zhruba v 9:45 v době kdy se začali na již vzorně připravené shromaždiště sjíždět první závodníci. Tou dobou také nastal očekávaný problém s parkováním. Nikomu se až k autodromu jet nechtělo a tak se parkovalo jak se dalo. Pokutu nakonec nikdo nedostal, tak alespoň z tohoto pohledu to bylo OK.
Na 10:15 byl naplánován konec prezentace a slavnostní zahájení závodu. Původně jsme chtěli zapálit na dortu svíčky, ale to se nakonec kvůli větru, který jako jediný kazil příznivé počasí, nepodařilo. Po krátkém proslovu spojeném se vzpomenutím na Ninu Dittrichovou, která nás nedávno opustila a jako jejíž memoriál byla vyhlášena dětská kategorie, jsem symbolicky sfoukl svíčky a desátý ročník O-mikronu oficiálně zahájil. Původně jsem doufal, že se u dortu sejdou všichni současní i bývalí pořadatelé, ale Adam Chromý se omluvil a Kuba Pracný a moje sestra si nakonec nenašli čas. Na Aljošou pořízené fotce je tak pouze aktuální pořadatelský tým ve složení Hana a Jiří Zelinkovi a Štěpán Hrobař.
Přesně podle plánu v 10:30 se začalo startovat a startovalo se 50 minut. Startem nakonec prošlo 53 závodníků, což je přesně poloviční počet oproti loňsku. Já osobně jsem s tímto počtem spokojen. Po letošním vyřazení z BZL a zařazení do nově vzniklé OBligy v kombinaci s horší dopravní dostupností centra závodu jsem právě takovou účast předpokládal. Pro pořadatele je to navíc velmi příjemný počet. Vyčítání měl na starosti Štěpán a realizoval ho prostřednictvím od bílovického Radioklubu zapůjčené mobilní vyčítací jednotky umožňující i export mezičasů. Jedná se o „na koleně“ vyrobený systém, který je ovšem na malých závodech bez zdroje elektřiny k nezaplacení. Během závodu se objevily pouze drobné problémy, kdy přestaly fungovat dvě SI krabičky a jeden závodník zapomněl vynulovat čip.
Z ohlasů závodníků po doběhu jsem nabyl dojmu, že se les i trať vesměs líbily a to i přesto, že velká většina startujících na trati udělala nezanedbatelné chyby. Přece jen trať byla náročná po všech stránkách a to i přesto, že žádná z kontrol nebyla vyloženě zašitá. V mužské kategorii běžel velmi dobře Ondra Novotný, který v lese doběhl o dvě minuty Marka Prášila chybujícího v úvodní pasáži trati lehce zabrousivší do hustníku. Ondrovu výkonu chyběla pouze jedna drobnost a to mít všechny kontroly. Spolupracující dvojice totiž místo patnácté kontroly v údolíčku orazila nedalekou dětskou kontrolu na hřbítku, která v lese daleko více zářila. To jsem ale zjistil až zpětně při kontrole ražení a tak byl Ondra vyhlášen po závodě jako vítěz. Tím se ovšem po korekci stal zkušený Karel Fučík, který předvedl velice vyrovnaný výkon bez výraznější chyby. Na druhém místě pak skončil Standa Mokrý a to také díky výkonu bez větších chyb. Třetím místem pak mile překvapil Ondra Mokrý, který se na něj vyšvihl po diskvalifikaci dalšího z favoritů, Víta Braveného, který vynechal jednu z kontrol v hustníku. Naše barvy zastupoval Michal Šrubař a příliš se mu nedařilo. Závod byl pro něj asi přece jen příliš náročný a obsadil nakonec devatenácté místo. V ženské kategorii zvítězila stylem start-cíl Verča Grycová a to hlavně díky bezchybnému výkonu v úvodní části trati vedoucí hustníkem. O zbylé dvě místa na stupních vítězů se podělily adamovské závodnice Lucka Matulová (mimochodem již jistá vítězka OBligy) a Nataša Richterová. V našich barvách běžela Kamča a stejně jako Michal udělala spoustu chyb. Díky nižší účasti si ale připsala osmým místem své první body do OBligy, kde je celkově sedmnáctá. V dětské kategorii se pak sešla docela slušná a početná konkurence. Výsledky této kategorie si ovšem příliš netroufám komentovat, jelikož někteří malí závodníci jdou přece jen spíše na výlet s rodiči. Poslední kategorií byla Péčka. Zde se sešli 3 účastníci s velmi rozdílnou výkonností. Na posledního jsme museli dlouho čekat a nakonec orazil cíl ani ne 2 minuty před vypnutím SI krabiček. Za svou vytrvalost, kdy na trati strávil téměř dvě hodiny, si ovšem Jaromír Dvořák medaili za třetí místo plně zasloužil.
Po vyhlášení na shromaždišti zůstalo už jen minimum lidí a to konkrétně trojice pořadatelů a Lucka Matulová s Martinou Dvořákovou. První čekala na vyčítací jednotku a druhá na taťku stále bojujícího v lese. Štěpán tak využil prostoje, kdy nebylo možné stahovat kontroly a trať si také oběhl. Poté už zbývalo jen vše uklidit. Se Štěpánem jsme každý stáhli polovinu kontrol a Hanka zatím sklízela shromaždiště. Někdy kolem druhé jsme pak měli opět naplněné auto a vydali se domů zpracovávat výsledky. Jejich předběžná podoba se pak záhy objevila na internetu. Finální verze pak byla zveřejněna o den později, na základě extrahovaných mezičasů, díky kterým bylo možné i zkontrolovat ražení.
Co říci závěrem? Jelikož jsme s Hankou ještě večer po závodě byli v divadle na hře Milana Kundery Jakub a jeho pán, dovolím si vypůjčit jednu v ní zazněvší myšlenku. Jakub v závěru hru žádá svého pána aby jej vedl vpřed. Pán na to odpovídá, že neví, kde to je. A Jakub mu na to prozradí, čím se lidstvo řídí už od nepaměti a sice, že vpřed je všude kolem nás. Letošní desátý O-mikron byl tedy bezpochyby krokem vpřed, stejně tak jako bude krokem vpřed i následující jedenáctý ročník, který plánujeme uspořádat ve stejném lese na rozšířené mapě s centrem na okraji Popůvek. Ať už se tedy s Jakubovou myšlenkou ztotožňujete, či ne, doufám, že pokud jste se zúčastnili, tak jste si to v lese užili a pokud ne, tak si to spolu s letošními účastníky v lese užijete příští rok.
Vločka