Modřice Cup (2. závod BZL)
Na druhou brněnskou zimní ligu do Modřic jsem se vydával s lehkou skepsí. Terén známý ze závodů brněnského běžeckého poháru se na první pohled nezdá nijak výrazně orientačně zajímavý. Na start bylo předem přihlášeno rekordních 167 závodníků, z nichž 54 bylo neregistrovaných, jimž je přece jen potřeba věnovat více pořadatelské péče, tudíž se nabízela otázka jak se vše stihne. Na poměry BZL pak bylo vypsáno obrovské množství devíti kategorií. A konečně v rozpisu uvedená poněkud zvláštní formulace „Start od 14:20 průběžně dle situace a počtu závodníků cca po 30 vteřinách“, také na klidu nepřidala. Vzhledem k tomu, že je pro mě nejsnazší dostat se do Modřic vlakem a příslušné vlaky jezdí po hodině, rozhodl jsem se dorazit již tím s časem příjezdu 13:18, abych měl čas vše obhlédnout a startoval v nějaký rozumný čas.
Na prezentaci v místní sokolovně, z níž se pořádají i závody BBP, již byl připraven popěrně početný, jestli jsem to správně spočítal sedmičlenný, tým pořadatelů, který mě odprezentoval, přičemž jsem dostal modrý lísteček s číslem 4. Na vyvěšených pokynech, na něž jsem byl pořadateli odkázán, jsem se dozvěděl, že s tímto lístečkem mám být na startu, podobně jako dva další závodníci, v 14:01 a budu odstartován dle situace, tak aby byla zajištěna regulérnost závodu. Vzhledem k tomu, že ve stejné minutě tam měl být i po mě odprezentovaný, ve stejné kategorii startující a podobně rychlý Petr Přikryl s lístečkem číslo 5, byl jsem docela zvědavý, co to ta regulérnost závodu znamená. Zhruba 25 minut před časem nulového startu uvedeného v rozpisu jsem se tedy odebral na
Začátek
Po svém doběhu jsem se poté začal zajímat jak vlastně probíhal start v době největšího návalu startujících v době, kdy jsem byl na trati. Startér mi na tuto otázku sdělil, že to pouštěl když předchozí závodník zmizel za prvním rohem, což v praxi znamenalo cca 15 až 30 vteřin dle rychlosti běhu dotyčného závodníka. To mě osobně nepřipadá moc regulérní, vzhledem k tomu, že po sobě leckdy startovali dva velmi rychlí závodníci z jedné kategorie. Několik rychlých tandemů se v průběhu závodu údajně skutečně objevilo… Je zřejmé, že existuje mnoho argumentů, proč nad tím mávnout rukou. Jedná se přece jen o odpolední „tréninkové“ proběhnutí, je potřeba odstartovat přes sto padesát závodníků od 14:00, tak aby se vše stihlo do tmy a tak dále. Opačný úhel pohledu je ale ten, že když už si pořadatel dá tu práci a připraví závod, tak by to minimálně v hlavních kategoriích započítávaných do SANASPORT brněnské zimní ligy a soutěžících letos o docela pěkné ceny v celkovém pořadí BZL, mělo vypadat jako závod. Pokud chceme dělat odpolední „tréninky“, tak můžeme, ale neshánějme si k tomu titulární sponzory. Mimochodem transparent SANASPORTu zůstal ve skladu ZBM, kde skončil po minulé BZL a ceny pro vítěze jednotlivých závodů předané do úschovy Liboru Zřídkaveselému zůstaly také kdo ví kde. Sám SANASPORT pak měl dorazit se stánkem, což se také nestalo. Proč to netuším, ale co jsem tak zaslechl pozvaní byli a prý to byl jejich problém, že nedorazili…
Výše popsané zmatky s titulárním sponzorem ale nijak neovlivnily kvalitu vyhlášení vítězů. Pořadatelé získali podporu města Modřice a o sponzory a ceny tudíž nebyla nouze. Samotné zveřejňování průběžných výsledků probíhalo zcela hladce díky již zaběhnutému a odzkoušenému systému z produkce adamna.net, díky čemuž mohlo vyhlášení výsledků proběhnout jen pár okamžiků po doběhu posledních závodníků. Na to, že na startu bylo nakonec 154 závodníků (z toho 56 neregistrovaných) se tak vše stihlo překvapivě brzo a beze zmatků a chyb. Konečné výsledky, a to dokonce s mezičasy, se na internetu také objevily v nezvykle krátkém čase. Na tomto místě se sluší uvést, že vítězi hlavních kategorií se stali Adam Chromý a Eva Kabáthová. K tomu možná jen malou poznámku. Oba dva tyto závodníky jsem započítal i do onoho sedmičlenného pořadatelského týmu. Ne že bych je obviňoval, že tím získali při závodě výhodu a nijak jim jejich start v závodě nevytýkám (a to zvláště v případě Adama, který především uváděl do chodu svůj vyčítací systém), ale přece jen to nepůsobí úplně dobře. Člověk by se měl asi rozhodnout jestli je pořadatelem a nebo závodníkem…
Závěrem lze tedy pouze konstatovat, že se jednalo o podařené a pořadatelsky dobře zvládnuté závody, které nabídly i přes ne příliš velkou atraktivitu závodního prostoru pěknou trať, ze kterých jsem, myslím podobně jako většina ostatních účastníků, odjížděl spokojený. Vzhledem k použitému formátu startu i samotného závodu ale vybízejí k otázce pro koho to vlastně bylo? Já na ni na tomto místě nebudu odpovídat. Odpověď by si měl najít každý sám, včetně odpovědi na poněkud obecnější otázku pro koho je vlastně samotná BZL…