Entá variace na téma Komín
Zároveň s příchodem prosince jsme se v brně dočkali i příchodu prvního závodu zdejších zimních lig, kterým se pro letošek stal Kauflauf zahajující tradičnější seriál BZL. Jeho tradiční pořadatelé pro tentokrát neměli žádný vyloženě nový prostor a tak se rozhodli oprášit téměř dva roky starou a mnohokrát použitou mapu Komín, přičemž centrum závodu situovali do zdejší ZŠ Pastviny. A že velké a kvalitní shromaždiště bylo opravdu potřeba se dalo zjistit jen letmým pohledem na seznam přihlášených, jejichž počet se zastavil na úctyhodném čísle 212. BZL se zkrátka začíná rozrůstat až do obludných rozměrů…
Jelikož pořadatelé před startem závodu vyvěsili na internet i startovku, a já se v ní našel až ke konci, tak jsem na shromaždiště nijak výrazně nespěchal. Necelých deset minut před plánovaným startem závodu jsem se tedy v pohodě a bez front odprezentoval a mohl se začít připravovat na svůj závod. To, že pořadatelé dokázali při tak velkém počtu účastníků (bylo jich nakonec „pouze“ 209) vše zvládnout a dodržet časový harmonogram bylo obdivuhodné. V pohodě jsem se tedy rozcvičil v teple ve škole a pak vyrazil na
Samotná trať, jejímž autorem byl Jára Zimmermann, mě velmi mile překvapila svojí kvalitou. Ve zdejším prostoru jsem už běžel několik závodů a nepředpokládal jsem, že se tu dá vymyslet něco převratně nového. Částečně jsem byl ale vyveden z omylu. Jako závodní prostor byla totiž použita pouze jižní část mapy včetně doposud opomíjeného Ruského vrchu s parčíkem na svém vrcholu. A abychom to měli přehlednější tak několikráte se křížící trať byla nakreslena po částech na dvě mapy pod sebe tak, aby se žádná z částí nekřížila, což považuji za velmi dobrý a praktický nápad. A jak tedy trať vypadala. První dvě krátké kontroly představovaly typický „panel kros“ po němž následovala první delší volba. A nutno podotknout, že velmi pěkná a důkladně zakrývající optimální variantu. Hned jsem tak ztratil 15 sekund, aniž bych o tom věděl. Další dvě kontroly pak byly pro změnu velmi krátké a zaměřené na dobrou pozornost. Šestka byla opět volba a to tentokráte přes zdejší bytovky s řadou schodišť mezi sebou. Ty jsem zkušeně oběhl zleva, což bylo rozhodně nejvýhodnější. Sedmička pak byla zdánlivě jasná, ale v cíli jsem pak objevil ještě druhou variantu průchodem a do teď nevím, jestli by to tudy nebylo rychlejší. Následující tři kontroly byly opět velmi krátké a při jejich hledání bylo potřeba pořádně číst mapu. Jedenáctka pak byla hezká volba, kterou jsem zazdil přehlédnutím průchodu a šel „na jistotu“ zprava. Po ní došlo k „výměně mapy“, po níž následovaly dvě „panelkrosové“ kontroly následované sérií dvou voleb. Ta první byla alespoň zdánlivě jasná, tak jen doufám, že mě tam někdo nevyškolil variantou zleva. Na patnáctku pod Ruským vrchem to pak bylo naprosto rovnocenné a dosahované časy se lišily pouze o pár sekund. Následující tři krátké kontroly pak představovali náročnou vrcholovou prémii spojenou s nutností detailně číst mapu, což bylo na konci závodu dosti náročné. Alespoň, že další dvě kontroly by „sídlištně“ odpočinkové. Poslední pointu tak tvořil dlouhý postup na jednadvacítku, kde to bylo jasně rychlejší zleva, což jsem zvládl odhalit. Pak už zbývali jen poslední dvě jednoduché kontroly před cílem, kde bylo asi největším úskalím některou z nich omylem nevynechat.
Celkově si myslím, že se Járovi podařilo již mnohokrát použitý terén využít na maximum a ukázat nám jeho nové části a nové volby postupů. Směrný čas pak klasicky nebyl tak úplně sprintový, ale to v podstatě nemá cenu kritizovat a v rámci BZL jsme si na to už prostě zvykli. Přidám-li z mého pohledu naprosto bezchybnou organizaci (chvíli prý nefungovala tiskárna na vyčítání, ale u toho jsem nebyl), tak nezbývá než před pořadateli smeknout, jak zvládli uspořádat závod v rozsahu se plně shodující s oblastním žebříčkem.
Závěrem se ještě sluší zmínit jak to vše dopadlo. Trať byla i přes řadu voleb velmi rychlá a tak se nikomu nepodařilo výrazněji uletět zbytku startovního pole. Tedy alespoň mezi muži, kde zvítězil Adam Chromý časem těsně přes 17 minut. Mezi ženami pak s poněkud výraznějším náskokem zvítězila Eva Kabáthová. Naše barvy jsem pak po solidním výkonu vyšvihl na dělené desáté místo mezi muži. Zbytek našich borců mi byl ale velmi blízko a jejich výkony rozhodně zaslouží uznání. Především Michal vracející se po zranění skončivší na 21. místě podal bezpochyby obdivuhodný výkon. O Vítkovi, který skončil pět pozic za ním pak nelze hovořit jinak. V porovnání s těmito dvěma výkony pak mohlo Honzovo 35. místo vypadat ne příliš dobře, ale i on zaběhl parádně a porazil řadu zkušených borců. Poslední z našich zástupců mezi muži, kterým byl Zbych pak skončil téměř přesně v polovině výsledkové listiny na děleném 49. místě a tedy bohužel bez bodů, ale i jeho výkon byl na jeho poměry určitě nadprůměrný. Mezi ženami nás pak reprezentovala pouze Kamča, která skončila devatenáctá. Zmínku si pak ještě zaslouží těsně za body doběhnuvší Bára Podhrázská, která sice registraci MBM nemá, ale do našich řad tak trochu patří.
Jak již jsem tedy zmínil výše, závod byl velmi povedený a kdo nepřišel může jen litovat a popřípadě se těšit na některý z dalších závodů konaný v rámci ať už BZL a nebo OBligy. Tím termínově nejbližším je Brněnský Magnus Cup, který pořádá Aljoša v Chrlicích.
Vločka