Akáda tentokráte v Brně (Akademické MČR v OB)
Akademické MČR je svým způsobem velmi specifický závod. Jedná se o akci svou velikostí menší než běžný oblastní žebříček. Její kvalita přitom dosti kolísá. Zažil už jsem vynikající ročníky v Liberci a Plzni, stejně jako prachbídný ročník v Praze. Vloni se dokonce AMČR konalo pouze na krátké trati a klasika z programu vypadla úplně. Každopádně tohle mistrovství republiky je rozhodně jediné, na které se nedělá nová mapa a vždy se opráší nějaká ta starší. Přesto mívá právě tahle akce naprosto neopakovatelnou atmosféru a je tak trošku povinností se jí zúčastnit když člověk studuje.
Letos se celé Akademické hry konají v Brně pod hlavičkou Masarykovy univerzity a Vysokého učení technického. Bylo tedy jasné, že po čtyřech letech opět probrousíme nějaký ten les v okolí moravské metropole. Před oněmi čtyřmi lety se jelo na Malinu, ale jelikož tu teď máme ekonomickou krizi, bylo zjevně potřeba najít nějaké závodní prostory v dosahu MHD. To se po jistých peripetiích pořadatelskému týmu ze ZBM vedeném Zhustou nakonec podařilo v podobě Kozí Hory a Kohoutovic. Mimochodem, ubytování pro nebrňáky bylo zajištěno ve VUT City pod Palačákem a tak byla kompaktnost mistrovství dotažena téměř do dokonalosti (ano, ano zkazil jsem to já s tou nešťastnou Velkou Babou…).
Co se týče sportovního programu, tak v úterý po poledni byla na programu krátká trať. Start byl přímo na kolejích a nás muže čekalo velmi krušných
Následující den nás pak čekala klasika, která se konala na slepených mapách Dub Troják a Myslivna zmenšených do patnáctky. Centrum přitom bylo na ZŠ Pavlovská, kde nám vyčlenili herní klub, abychom příliš neinteragovali s dětmi, které se samozřejmě, jako každý všední den, pilně učily. Na start závodu se přitom již tradičně postavilo (zvláště v mužské kategorii) značně prořídlé startovní pole, aby se popasovalo s tratí, jejíž stavbu měl tentokrát na starosti Dejv Kabáth. Na ty z nás, kteří úspěšně přečkali kulturní a společenský rozměr akademického MČR tedy čekalo něco málo přes deset kilometrů běhu okořeněných více než půlkilometrovým převýšením. Nejprve jsme tedy ze startu dole na hřbety pod Myslivnou seběhli do Pisárek, abychom následně vylezli zpět na loku nad Kamenným vrchem, kde jsme absolvovali tři krátké postupy, abychom se dál vydali směrem k mapě Dub Troják. Na ní nás čekala zdejší „standardní“ trať. Nejprve smyčka v jihovýchodním cípu mapy, pak volba, jestli horem, spodem a nebo traverz na jejímž konci přišla občerstvovačka v podobě navezených půllitrových PETek. Pak jsme trošku probrousili údolíčka v západní části mapy, abychom následně přelezli hřbet a seběhli až skoro k Prasatům. Údolíček ale nebylo stále málo, a tak jsem do nich vylezli ještě jednou, načež následovala klasická volba vedoucí nad lom v zatáčce U lomu. To už se ale blížil finiš, ke kterému jsem se ještě ale museli propracovat přes dvě kontrolky v traverzu.
Celkově se mi středeční klasika líbila mnohem víc než předešlá krátká. Je pravda, že byla docela brutální, ale na druhou stranu vítězný Olaf to stihl za něco málo přes 61 minut. Směrný čas byl přitom dle pokynů 70 minut. Na přílišnou délku a náročnost trati si tedy nelze stěžovat ani v nejmenším. Naopak lze pochválit skutečnost, že závod splňoval dobře atributy klasické trati a bylo na něm několik pěkných postupů na volbu (i když my z Brna už je máme dávno pořešené…).
Z letošní akády si tedy odnáším vcelku pozitivní dojmy a nelze ji rozhodně považovat za nepovedený ročník. Jediné, co mě trochu mrzí, že byla v Brně, a tak jsem si ji příliš neužil po společenské stránce. I když to tu loňskou jednodenní vlastně taky ne… Doufám tedy, že příští rok budou opět dva závody a pokud mě do té doby nevyhodí ze školy, tak určitě jedu, už po sedmé.
Vločka