Výlet do divočiny (M HO na KT)
Je týden před hlavní sezónou a tím pádem se naskýtá ještě jedna možnost vyrazit na nějaké hezké menší závody. Výběr byl přitom opravdu široký. Předně se v Říčkách konalo oblastní mistrovství na klasice. Na Česko-Německém pomezí se pak konalo dvoudenní SAXBO. Vysočina měla krátkou trať na Orlovech, Valaši sprint v Holešově a konečně Hanáci oblastní mistrovství na krátké kousek od Bruntálu. Vyřazovací metodou jsem hnedle vyloučil Říčky, jelikož závody pořádané Betou Brno od své účasti na Ferdinandovi moc nemusím. SAXBO pak bylo přece jen trochu z ruky a jít do dvou klasik se mi vzhledem k následujícímu nabitému programu moc nechtělo. Na Orlovech byl vloni Botas a mám to tam slušně proběhané a do Holešova se mi jen kvůli sprintu taky moc nechtělo. Zbyl tedy Bruntál a moje 3 roky staré mapové dílko, které jsem se tedy vydal poprvé od doby mapování zrevidovat v závodním tempu.
Informace k závodu byly dosti kusé, přesto jsem z pokynů velmi dobře pochopil, kde pořadatelé plánují shromaždiště a dosti mě to šokovalo. Jednalo se totiž o křížení lesní silnice (v místních poměrech tankodrom, kde se stěží vyhnou dvě auta) s lesní asfaltkou u něhož je malý plácek s dřevěným altánem. Po příjezdu na shromaždiště jsem se pak nestačil divit, co je ve zdejším drsném kraji možné. Parkování bylo organizováno podél silnice a to tak, že nás pořadatelé směrovali skoro až do příkopu. Prezentace byla v obytném automobilu a na plácku se vyjímaly dva menší party stany, dvě Toi-Toiky a tabule s piktogramy a pokyny. Slibované místo na oddílové stany pak bylo vyhrazeno na čerstvě vykácené pasece u silnice. V altánu se pak usadili prodejci občerstvení a aby bylo dílo dokonáno do lesního ticha se linul hlas komentátora z rozchrčené repro-bedny. Nutno ovšem poznamenat, že všech více než 300 závodníků se na shromaždiště vešlo a závody měly dosti unikátní atmosféru.
V pokynech se vyskytovala také ještě jedna podstatná informace a to o probíhající těžbě. Pořadatelé slibovali revizi mapy a tak jsem byl docela zvědav jak to v lese bude vypadat. I když na rovinu říkám, že když jsem se díval doma před závodem do svého lesního originálu, tak už jsem si les skoro vůbec nevybavoval a výhodu jsem tak měl minimální. Navíc nebylo vůbec jasné, kterou část lesa pořadatelé pro dnešní závod použijí, jelikož jsem ho nemapoval sám, i když okolí shromaždiště zrovna bylo „moje“. Cestou na
Na startu jsem pak obdržel mapu z níž jsem mapoval zhruba dvě třetiny a která obsahovala převážně žlutozelené pasáže zdejšího lesa notně doplněné modrou sítí potoků, vodotečí a bažin. Na ní se pak kroutila pětikilometrová trať se sto pěti metry převýšení. Začátek trati byl vcelku jednoduchý. Na jedničku se běželo přes paseku do lomu, o kterém pořadatelé v pokynech tvrdili, že má dvacet metrů. Ačkoliv v reálu měl na výšku sotva pět, tak bylo obtížné jej minout. Dvojka pak byl výrazný strom v čistém lese, který svítil dost z dálky. Trojka pak také vypadala vcelku nevinně, když se jednalo o prohlubeň u cesty. Kontrola byla ale z náběhové strany schovaná a tak jsem vystřihl první půlminutovou chybku. Na čtyřku pak přišla další chybka. Žlutozelenou změť jsem sice jako znalý zdejších poměrů obíhal, ale oplocenka na níž byla kontrola byla již spadená a tak jsem skončil na jiném „fiktivním“ rohu plotu. To mě ovšem stálo spíš jen pár vteřin. Pětka se pak ukázala být klíčovým postupem závodu. Běželo se nejprve přes zelenožlutou změť a z ní se nabíhalo do postupně houstnoucího hustníku. Dohledával se pak konec suché rýhy ve dvojkovém hustníku. Když jsem to viděl, tak jsem zvolil postup na jistotu a na kontrolu nabíhal z pěšiny z hustníkem. Bylo to sice asi o 20 sekund pomalejší než čistý postup rovně, ale těch co to šli rovně čistě bylo opravdu hodně málo… Navíc zrovna v této pasáži byly nějaké nové průseky a z některých „lineárních“ světlin už byly po třech letech regulérní cesty. Chybovat tedy opravdu nebylo těžké. Následující pasáž trati nás pak vyvedla mimo mou část mapy, přičemž se jednalo o sérii tří jednodušších kontrol v čistém lese. Velmi povzbuzující pro mě bylo, že jsem zde dotáhl na dohled přede mnou startujícího Pavla Rychlého, což mi dávalo dobrou pozici pro zbytek závodu. Na devítku pak přišel delší postup, který byl ovšem těžký pouze na dohledávce ve změti hustníčků a melioraček. Desítka pak byla vyloženě jednoduchá, kdy stačilo vzít směr a pálit do kopce na výrazný strom. Cestou na jedenáctku, pak bylo potřeba překonat žlutozelený pás, ovšem kontrola na vidlici průseků byla opět vcelku snadná. Totéž se dá říct o dvanáctce na bažince u potoka. Z ní však vedl opět delší postup do hustníkové pasáže v blízkosti páté kontroly. Kontrola nebyla až tak těžká, ale chtělo to na ní dávat pozor, stejně jako na krátké čtrnáctce vedoucí pouze hustníkem. Patnáctka pak byla opět jednodušší s tím, že kontrolka byla opět strčena v prohlubni tak aby z náběhu nebyla vidět. Na předsběrku pak bylo potřeba vyběhnout do kopce a nepokazit těžkou dohledávku v členitém hustníku. Sběrka a doběh pak už byly vcelku zdarma.
Ačkoliv jsme celý závod absolvovali na velmi těžké podmáčené podložce a z notné části v hustnících tak dosahované časy byly dosti svižné a za necelých 33 minut nebylo co řešit. Když jsem doběhl do cíle, tak jsem věděl, že Pavla Rychlého jsem porazil, i když se mi ho od šesté kontroly až do cíle přes téměř stálý vizuální kontakt nepodařilo dorazit a spíše jsem sekundu po sekundě ztrácel. Dvě minuty za mnou pak startoval další z favoritů Tomáš Kopec. Ten mi nakonec naložil 18 sekund, i když na devítce už mě prý v dálce viděl. Naopak já zase dal 10 sekund Márovi Minářovi. A tím byl závod vlastně hotov, jelikož nikomu dalšímu už se tuto naši čtveřici porazit nepodařilo.
Co se týče kvality závodu, tak ke stavbě tratí nemám co dodat a domnívám se že se jednalo o velmi pěknou krátkou trať s dobře trefeným směrným časem. Drobné výhrady bych však měl k tisku mapy. Je jasné, že laserový tisk má své limity a některé pasáže byly přirozeně hůře čitelné. Na druhou stranu přerušování severojižních spojnic v místech potoků a bažin bylo nedotažené, což trochu vadilo především u třinácté kontroly. V některých místech by si taky mapa zasloužila lepší revizi, jelikož 3 roky řádění lesáků se na ní místy silně podepsaly.
Na samotný závěr závodu přišlo lehce chaotické vyhlášení výsledků, kdy se nejprve nedařilo uspokojivě zprovoznit ozvučení. Vše ale proběhlo jak má, i když mě osobně příliš netěšilo, že má kategorie H21 byla vyhlašována téměř jako poslední. Na druhou stranu Hanka byla z vyhraného alobalu od firmy ALFUN vyloženě nadšená, takže čekání stálo za to.
Jezdit do Bruntálu na závody se tedy rozhodně vyplatí. Lesy tu jsou hluboké a pro orientační běh jako dělané. Trochu drsnější podmínky na shromaždišti pak zajisté každý vydrží a pověstné zubaté žáby mají pořadatelé zjevně ochočené, takže je bylo možné vidět pouze na mapě a na transparentu u doběhu.
Vločka