Vodní hrátky na Kopečku (5. HZL)
Do Vánoc nám zbývají už jen dva víkendy, tudíž právě teď je nejvyšší čas před hektickým chystáním pohodové sváteční atmosféry vyrazit ještě na nějaké ty závody. Příležitost se přitom naskytla na Hané, kde Brkova Haná orienteering pořádala pátý závod hanácké zimní ligy s centrem na Svatém Kopečku. Na programu přitom byl tentokrát klasický lesní závod svými parametry v podstatě odpovídající middlu.
Shromaždiště závodu bylo situováno ve zdejší základní škole, což bylo vzhledem k aktuálnímu počasí velmi přínosné. Nad Olomoucí totiž panovala silná inverze spojená s teplotami kolem čtyř stupňů nad nulou, které zajistily rychlé odtávání týden staré zhruba deseticentimetrové vrstvy sněhu, která se tak měnila v mokrou klouzající kaši. Do toho pak ještě před začátkem závodu začalo pršet. Zprvu jen lehce, přičemž intenzita deště dle Murphyho zákonů samozřejmě nezadržitelně stoupala.
Prostorem závodu pak byl relativně plochý les s nemalým zastoupením podrostu, jehož nepříjemnost se naštěstí v zimním období výrazně snižuje, rozkládající se v prostoru mezi olomouckou ZOO a Radíkovem. Převažujícími objekty v lese pak byly hustníky všech možných velikostí a průběžností promíchané s několika oblastmi s nakupením především negativních terénních tvarů, jakými jsou jámy a rýhy. To vše bylo zachyceno v celkem obstojné mapě měřítka 1:7500 ztvárněné v klasickém lesník klíči ISOM 2000.
Trať závodu, alespoň v hlavní mužské kategorii, byla postavena v celku s citem a běhatelně. Z osm set metrů vzdáleného startu nalézajícím se na severovýchodním rohu ZOO jsem převážně bez výraznějšího rozcvičení, vyrazili na první kontroly, které byly umístěny v nejníže položené západní části mapy. Jejich hledání bylo navíc tentokráte oproti ostatním závodům Hanácké zimní ligy zpříjemněno tím, že pořadatelé na stojany umístili alespoň malé lampiony, které byly v zasněženém lese vcelku dobře vidět. Po úvodní, mapově vcelku jednoduché, klesavé pasáži na nás čekal na postupu na šestou kontrolu největší kopec v závodě, který byl okořeněn předchozím přeběhem hlubokého údolí. I s hřeby na podrážkách nebylo snadné se z něj vyškrábat. Mapově se opět nejednalo o výrazně náročnou pasáž, v tomto ohledu mělo to zajímavější teprve přijít. A přišlo hned na sedmou kontrolu, která byla umístěna ve změti hustníků a podrostů. Hodně se tu chybovalo a v prostoru byla řada matoucích stop, které sváděly k chybám i další běžce. Bez mučení přiznávám, že jsem se také nechal nachytat, ale naštěstí mě to nestálo moc času, jelikož jsem si svou chybu rychle uvědomil. Následujících pět kontrol pak vedlo hustníkovou pasáží. Ukázalo se ovšem, že i trojkový hustník může být docela dobře průchodný, tudíž se nejednalo o nic nepříjemného. Horší bylo, že voda padající z nebe a z okolních stromů se definitivně usídlila na mých brýlích a já po zbytek trati skoro nic neviděl. Po pravdě ty, kontaktní čočky, s kterými jsem běhal ve svém „ambiciozním“ období měly něco do sebe… Na následujících třech kontrolách jsem měl pak jisté problémy s držením směru a dohledávkami, jelikož se jednalo o postupy téměř po rovině v čistém lese s kontrolami umístěnými na špatně viditelných negativních objektech. Šestnáctá kontrola pak byla opět v hustníku a to v jednom z nejslabších míst mapy. Pravděpodobně zásahem lesáků se totiž jedničkový hustník změnil na jakýsi semiopen. Ve výsledku jsem pak všichni chodili po hustníku a nenapadlo nás z něj vylézt. Nakonec se ale někdo odvážný našel a celý balík, včetně dalšího člena naší výpravy Vítka mohl vydat dál. Čekal nás ještě výběh na jeden z vrcholů a následný seběh ke škole na němž byly ještě dva těžší postupy, kde se opět dohledávaly negativní objekty v čistém lese.
Celkově se jednalo o vcelku povedenou trať. Počasí sice způsobilo, že běh byl v některých místech hodně obtížný a ani boty z hřeby příliš nepomáhaly, přesto to nikde nebyl žádný zoufalý šplh do svahu. To svým způsobem dokazují i nejlepší dosažené časy blížící se pěti minutám na kilometr. I když na druhou stranu je nutné uznat, že se tentokráte sešla velmi silná a kvalitní konkurence. Co se týče technické stránky trati, tak nebyla vyloženě obtížná a chybovat se určitě dalo. Vyšlapané stopy pak paradoxně byly spíše nevýhodou, jelikož kolem těžších kontrol jich bylo velké nakupení a vlivem většího počtu kategorií vedly i směry které rozhodně nevedly na kýženou další kontrolu běžcem absolvované trati.
Co se týče pozávodních procedur, tak mi informace tentokráte chybí, jelikož jsem ze závodů celkem pospíchal a to hlavně kvůli zbytku naší výpravy tvořené HáPéčkem a Vítkem, když Vítek potřeboval stihnout vlak z Olomouce do Brna. Jinak se sluší podotknout, že oběma klukům se vcelku dařilo a oproti předchozí zimní lize u nich bylo určitě vidět zlepšení. Tak snad se stejně jako já úspěšně usuší a příště přijedou s chutí zase.
Vločka