Šternberský rychlík (7. HžP)
S koncem října nám pomalu ale jistě končí sezóna. Ve většině oblastí byl o posledním říjnovém víkendu na programu i poslední oblastní závod. Jednou z mála výjimek byla Hanácká oblast, kde se bude závodit i příští týden. A důvod proč jsem vyrazil na Hanou místo toho abych běhal v krásných lesích mezi Babicemi a Křtinami, kde se konala Jihomoravská liga? Ten byl jednoduchý – školení R3, které pořádal Mira Hlava po závodě ve Šternberku, a které bude pokračovat za týden po Posledním kufru v Mostkovicích, kam se přirozeně také chystám.
Co nám tedy šternberští pořadatelé připravili? Za dosti extrémního téměř zimního počasí s teplotou jen těsně nad nulou, silným větrem a mrholením přecházejícím chvílemi spíše v déšť a v odpoledních hodinách dokonce sněžení nás vyslali bojovat s krátkou tratí v kopcovatém lese těsně přiléhajícím ke Šternberku. Shromaždiště přitom umístili do hospody v obci Lipina ležící na hlavní silnici ze Šternberka směrem na Opavu, přiléhající k prostoru závodu z druhé strany.
Po příjezdu na shromaždiště jsem se byl hned zeptat na prezentaci, zdali je oddíl ZBM odprezentován, jelikož na startu byla i Adélka Indráková. Na prezentaci mi sdělili, že ano. Po nějaké době jsem ovšem potkal Adélku a zjistil, že startovné nedlužím jí, ale stále na prezentaci, jelikož ona platila jen za sebe. Tak jsem tedy navštívil prezentaci podruhé a tentokrát již zaplatil. Poznámky „NEPUSTIT“ ve startovní listině jsem se ale zbavit nestihl, jelikož startovka už byla na cestě na start. Nakonec ale vše dobře dopadlo a na přes kilometr dlouhé cestě na start jsem nemrzl zbytečně a do závodu byl připuštěn. Nezbývalo tedy než se popasovat z 4,6 kilometru dlouhou tratí s nezanedbatelným převýšením
Začátek trati vedl vrcholovou pasáží mapy plnou hustníků a pasek. Kontroly přitom vymetaly negativní tvary, jak jen to bylo možné, tudíž bylo velmi snadné udělat chybu. Následně se seběhlo svahem dolů a přišla šestá kontrola v hustníku. Zde neseděly dost výrazně výšky, ale naštěstí se dalo chytit podle průseků. Horší už to bylo na sedmičce. Jednalo se o posed v hustníku a světe div se i takový velký objekt se dá pohledat. Zde totiž zase výrazně chyběly ony neviditelné hranice porostů. Po třech jednodušších kontrolách v rovinatější oblasti se pak seběhlo do údolí a následoval dlouhý postup na dvanáctku. Variant existovalo několik, ale všechny byly vcelku vyrovnané. Co bylo obtížné byla dohledávka kupky v hustníku. Následující 3 kontroly byly velmi blízko u sebe a byly v zeleném. Jednalo se o pěknou technickou pasáž, nebýt těch zatracených výšek. Ty pak neseděly ani na šestnáctku, kde se k tomu přidala dle mě i výrazná polohová nepřesnost mapy. Každopádně najít kontrolu za žlutou oplocenkou zas tak obtížné nebylo, jen trajektorie k ní vedoucí mohla být nezanedbatelně delší. Závěr trati nás pak už jen přivedl k sérii remízků na louce, kde jsme orazili ještě 3 kontrolky a následně absolvovali čtyřsetmetrový přespolák přes vrchol kopce, kde naprosto neuvěřitelně fučelo.
Celkově jsem měl ze závodu dosti rozporuplné pocity. Nebýt závěrečné polní pasáže, tak se mi vcelku líbila koncepce trati. Tu ale naprosto degradovala nedostateční kvalita mapy a jejího tisku. Celkově vzato mě závod už někde kolem své třetiny přestal bavit a byl jsem docela rád, že jsem v lese mrznul jen necelých 40 minut. V Babicích bych si v lese pobyl určitě déle, na druhou stranu by to byl i tak asi lepší orienťácký zážitek.
Po závodě se pak bylo nutno převléct v naprosto přeplněném shromaždišti, které se ukázalo být nakonec dosti malým, zvláště když v něm kvůli počasí bylo nutné provést i vyhlášení vítězů. Na druhou stranu se do něj ale vešla i podoběhová občerstvovačka s teplým čajem, za což si pořadatelé zaslouží pochvalu.
Každopádně jsem docela rád, že to mám za sebou pro příště se asi budu závodům pořádaných šternberským oddílem vyhýbat. I když zde to vyvážilo školení R3, na které jsem se po závodě přesunul do Šternberka, a díky němuž se proběhnu i za týden v Mostkovicích. Tak uvidíme, co si na nás pořadatelé připraví tam…
Vločka