První bedna pro O-mikron (2. HZL – BOBCUP)
V zimě není zas až tolik příležitostí poběhat po lese mezi kontrolami a tak řada orientace chtivých jedinců z Brna hledá každou příležitost k závodění i v jiných oblastech. Poměrně dobrou a nepříliš vzdálenou variantou je Haná, kde se tamní zimní liga koná prakticky každý týden. Ani tentokrát tomu nebylo jinak, když série zavítala do Krumsína nedaleko Plumlova.
Hanácká liga se odehrává ve velmi různorodých terénech. Občas se běží plně ve městě na sprintových mapách, občas liga zavítá do vesnických zástaveb občas rozšířených o přilehlé lesy. Tentokrát však nastala třetí možnost, kdy se běžel celý závod mimo obce v lese složeném z jednoho většího lesa a dvou menších lesíků, přičemž v každém z nich se nalézal větší či menší vrchol. V celém prostoru se přitom nalézalo množství terénních detailů a skalek. V jednom z remízků pak bylo i několik větších lomů. Celkově prostor skýtal velmi zajímavé možnosti stavby trati, která bývá na HZL tradičně na 25 až 30 minut pro hlavní kategorie.
Na boj s tratí se tentokráte v barvách O-mikronu vydalo hned pět závodníků, když se na Hanou vydala i čtveřice pravidelných účastníků BZL, kteří na ní zatím vystupovali s nápisem nereg. v kolonce oddíl a o vzdálenějších zimních akcích doposud neměli žádné informace. Samotný start závodu, spolu i s cílem, byl umístěn zhruba kilometr od místní hospody, která velmi dobře posloužila jako centrum závodu. Po startu a zhruba dvousetmetrovém přespoláku k lesu na nás čekala pěkná a fyzicky náročná trať. Na jejím začátku bylo nejdůležitější si zvyknout na specifikum Hanácké zimní ligy spočívající v absenci lampionů na kontrolách. V praxi to znamená důsledně nabíhat na objekty, jelikož kontroly tvořené tenkým stojanem a SI krabičkou nejsou v listnatém podzimním lese téměř vůbec vidět.
První část trati vedla největším lesem v prostoru a patřila k tomu jednoduššímu, co na nás na trati čekalo, pouze dohledávka páté kontroly v členité části terénu byla poněkud náročnější. Následoval pak přeběh přes zarostlý remízek plný úlů do středního lesíku s lomy. Zde na nás čekala nejtěžší část trati a to jak fyzicky tak mapově. Mokré listí v prudkém traverzu klouzalo i s hřeby na podrážkách… Po dvou kontrolách na loukách na nás pak čekal prémiový postup na dvanáctou kontrolu. Hlavní pořadatel Bob Stoklasa, slavící narozeniny, na něm vypsal prémii představovanou flaškou zelené. A proč, že si vybral právě tento postup? Je to jednoduché, na necelých
A jak že se nám dařilo? Jednoduše řečeno velmi dobře! Já jsem se postaral třetím místem o první bednu pro O-mikron. A to v jeho druhém závodě OB a třetím celkově. Ze zbytku výpravy se pak nejvíce dařilo Michalovi, který obsadil velmi pěkné jedenácté místo v hlavní mužské kategorii. Ani zbytek výpravy se však nemá za co stydět a mezi „profíky“ běhajícími mnohdy i spousty let se nijak neztratili. Po vyhlášení výsledků, kde nastaly drobné zmatky s identifikací zkratky MBM, jsme pak ještě nad vyhranou bonboniérou řádně rozebrali nad mapou nejen dnešní závod, ale i několik starších, jelikož HáPéčko dorazil i se svým archivem map. Myslím, že to bylo vcelku podnětné posezení, které navíc probíhalo ve velmi pohodové atmosféře.
Ze závodu jsem odjížděl maximálně spokojen. Jednalo se o jednu z nejlepších hanáckých zimních lig, kterou jsem kdy absolvoval, což bylo dáno především pěkným terénem . Jen to počasí mohlo být trošku přívětivější. I když nakonec nepršelo a bylo vcelku teplo… Každopádně se už teď těším na další výpravy na závody v co největším počtu, ať už to bude kamkoliv.
Vločka