Poslední Kufr za Žabiny (8. HźP)
Již se stalo tradicí, že hanácký podzimní žebříček končí o prvním listopadovém víkendu závodem, který se jmenuje Poslední kufr a bývá i posledním oficiálním závodem sezóny. Letos tomu nebylo jinak, i když jeden oficiální závod se letos běží ještě o den později v neděli, tudíž sezóna se letos uzavírá v pražské oblasti. Co ovšem Poslední kufr jistojistě uzavíral, je moje šestnáctileté působení v oddílu SK Žabovřesky Brno. První závod za tento klub jsem absolvoval 22. března 1997, zažil v něm několik dobrých let, několik let dělal šéfredaktora oddílového časopisu a vybojoval pro něj 30 vítězství a jednou se v jeho barvách podíval i do mužské elity. Teď je to všechno minulost a pro mě uzavřená kapitola. Další oficiální závod již poběžím s registrací MBM8740 za nově vzniklý klub O-mikron…
Jak tedy letošní hanácké loučení vypadalo? Pořadatelé z Prostějova nás za celkem teplého a slunného počasí pozvali do Mostkovic nalézajících se mezi Prostějovem a Plumlovem. Prostor závodu pak byl tvořen relativně malým, ovšem velmi členitým a také docela zarostlým lesem, který byl doplněn částí obce Mostkovice, která však nebyla nijak orientačně zajímavá. Jejím zařazením pořadatelé získali v podstatě jen možnost umístit cíl závodu přímo vedle shromaždiště, které bylo situováno do místní sokolovny nalézající se v bezprostřední blízkosti fotbalového hřiště. Hlavní pointou závodu ovšem byla použitá mapa. Ta byla v měřítku 1:5000 s ekvidistancí
Samotná trať mé kategorie H21C přitom byla postavena vcelku pěkně, což bylo výrazně podpořeno volbou místa startu, kdy se pořadatelé nebáli umístit start
Celkově mám ze závodu celkem rozporuplné pocity. Terén byl na hanácké poměry luxusní a nějaký ten akát člověk přežije. Mapa byla také kvalitní. I to měřítko a ekvidistanci bych vzhledem k povaze terénu překousl, ale použitý mapový klíč ISSOM mi zcela zkazil dojem ze závodu. Alespoň já jsem to „bez cest“ prostě nebyl schopen ukočírovat. Ostatně byl to závod na middlu a tudíž je absurdní ho pořádat na sprintové mapě v ISSOMu. Když jsme to pak probírali v cíli, tak mě velmi překvapilo vyjádření pořadatelů, že se s tím nic nedalo dělat, že mapa byla prostě daná. Osobně mi přitom připadá, že předělat kvalitní mapu z ISSOMu do ISOMu zvládne téměř každý orientační běžec a nejedná se o nijak časově náročnou akci. Popravdě jsem měl v tu chvíli docela chuť podat protest, který by mi musel podle pravidel být uznán. Nakonec jsem se ale rozhodl, že nebudu zbytečně prudit a kazit jinak dobře zorganizovaný závod.
Po závodě pak proběhlo vcelku obsáhlé vyhlášení vítězů právě proběhlého závodu a také podzimního žebříčku hanácké oblasti. Po něm jsem se pak u Miry Hlavy doškolil na R3 a mohl se odebrat k domovu obtěžkán ještě o několik nádherných archivních map, které dal v plén během závodu Pavel Dudík ze svého mapového archivu.
Vločka