Mistrovství po jíčínsku
Termíny závodů jsou neúprosné a tak těm, kteří chtěli bojovat o postup na MČR ve sprintu a zároveň běžet MČR NOB nezbylo nic jiného než oběhnout tyto závody v jednom jediném dni. Start sprintu byl přitom ve tři odpoledne a nočního v 21:30 večer. O vhodnosti tohoto časového harmonogramu (zvláště ve spojení s raním oblastním mistrovstvím na krátké trati) nejsem příliš přesvědčen a na valné hromadě oblasti se zasadím o to, aby se to už v dalších letech neopakovalo. O tom, však tento článek nebude, neboť jeho hlavním posláním je vás seznámit s tím jak vypadalo letošní MČR v NOB pořádané jičínským klubem v Dolním Bousově.
Pro naši výpravu nastaly komplikace ještě před začátkem MČR, jelikož jsme se poněkud pozapomněli v Tišnově na večeři a postupem času se ukázalo, že nestíháme prezentaci, jejíž konec byl naplánován na 20:30. Do areálu autokrosového závodiště v Dolním Bousově jsme sice dorazili zhruba v 21:00, ale trn z paty nám vytáhl Petr Přikryl z ABM, který nás včas odprezentoval. Již zde ale nastaly první komplikace. Hanka totiž sice mailem odhlašovala ubytování, které jsme původně měli objednané a dopředu ho ani nezaplatila, jičínským pořadatelům to však bylo jedno a předmětnou stovku z Petra vytáhli. Být tam já, tak bych se hádal, ale co už. Trochu problematičtější byla skutečnost, že nám nevydali čipy pro Michala s Kamilou. On obecně s čipy byl problém. Mužská trať totiž měla 34 kontrol a tak se nedalo běžet na osmičkové čipy. U pětkových si pak nikdo nebyl moc jistý. Já jako majitel pětkového jsem se byl na prezentaci explicitně ptát a jednoznačnou odpověď jsem nedostal. Každopádně jsem se shodli, že by se to tam vejít mělo a že maximálně bude chybět pár posledních mezičasů, jelikož pětkové čipy mají nějaká rezervní pole, která zaznamenají jen průchod kontrolou a nikoliv čas průchodu. Ve výsledku si tak řada závodníků u pořadatelů měnila neplánovaně (tj. bez předchozího objednání) čipy a na Michala s Kamilou tak žádné už nezbyly, přestože je měli předem objednané a zaplacené. Nakonec dostali soukromé čipy pořadatelů a situace byla vyřešena. Celkově to byla ovšem první známka značné neprofesionality pořadatelů a velkého podcenění svých povinností.
Co se týče koncepce závodu, tak vše bylo tentokráte nakupeno do prostoru shromaždiště, které poskytovalo solidní zázemí tvořené administrativní bodovou závodního okruhu, osvětleným a slušně „zaprděným“ a tedy vyhřátým party stanem a dodávkou s Číňany distribuujícími občerstvení. Start i cíl tak byly na dohled a vzhledem k použité rozdělovací metodě na mužské trati, tvořené dvěma samostatnými okruhy, které jednotliví závodníci absolvovali v rozdílném pořadí, to byl i případ diváckého průběhu. Komentování závodu měl na starosti již nějakou dobu jíčínký Žaly a nutno podotknout, že jeho komentování bylo místy až trapné. Při předzávodních rozhovorech s favority vyloženě tápal a po doběhu chvílemi ani nevěděl, kdo právě v hlavní kategorii vede, když místo Honzy Procházky hlásil svého oddílového kolegu Honzu Mrázka, který měl k prvnímu místu opravdu daleko.
Ještě než se pustím do popisu tratě, tak bych napsal něco o pokynech k závodu. Předně v nich nebylo uvedeno nic o vybavení kontrol reflexy. Pravidla OB sice říkají, že na nočních kontrola může být reflexem vybavena a rozhodnutí zda tomu tak opravdu bude nechává na pořadatelích závodu, přesto bych považoval za adekvátní do pokynů uvést, zda tam reflexy budou, či nikoliv. V Dolním Bousově se o tom závodníci mohli dozvědět pouze z rozhlasu a to jen když měli štěstí a v danou chvíli byli zrovna v jeho dosahu. Další nelogickou věcí (i když neodporující pravidlům) byl směrný čas stanovený na 120 minut. S parametry trati
Samotný závod pak probíhal dle pokynů ve smíšeném kopcovatém lese s oblastmi terénních detailů a skalek. Pokyny přitom upozorňovaly ještě na těžbu a svoz dřeva těžkou technikou. Použitá mapa byla v měřítku 1:10000, před nějakou dobou ji mapoval Petr Mádle a revizi provedl letos na jaře Tomáš Hanzl. Tyto informace pak mohly být těm pozornějším poněkud podezřelé, jelikož co mohli pořadatelé vzhledem k dlouhé zimě letos na jaře stihnout zrevidovat, že… K tomu se ale dostanu později.
Do lesa jsem tedy vyrazil s tím, nezdechnout a stihnout v pohodě limit. Začátek prvního okruhu přitom nebyl nijak náročný. Po první kontrole ještě v autokrosovém závodišti a vcelku jednoduché dvojce v údolí přišel delší postup na trojku. Zde jsem sice poněkud zaváhal v dohledávce, ale byla to především moje chyba. Opět delší čtyřka nás pak zavedla do první skalnaté oblasti. Nejednalo se přitom o těžkou kontrolu a kamínek na hřbítku za hustníkem docela svítil. Potom přišla krátká vrcholová prémie kolmo do svahu. Nebyl to těžký postup, ale bylo mi na něm něco divného. Po doběhu do cíle, když jsem se pak podíval pořádně do mapy jsem pak přišel na to co to bylo. V mapě totiž nebyly zvýrazněny hlavní vrstevnice, což bylo poněkud nešťastné. Dalším problémem pak byla blízkost severníku, které na původní mapě zcela chyběly, což pořadatelé vyřešili jejich dotištěním přes celou plochu mapy včetně reklam a to v naprosto otřesné kvalitě, kdy tloušťka čas byla hodně přes půl milimetru a barva byla hodně nestejnorodá. Vraťme se ale k trati. Šestka byl vcelku lehký krátký traverz na další skalku po němž přišel postup do údolí přes několik různě zelených hustníků. Zde jsem pak zjistil, že právě porosty jsou to, co na mapě opravdu nesedí. Zamýšlený pruh bílého lesa jsem zcela netrefila skončil hodně stranou. Osmička údolím paok byla opět lehká. Na delší devítce, která nás opět zavedla do kamenité oblasti jsem se pak důsledně vyhnut hustníkům a zvolil obíhačku po cestě. Desítka pak byla zdánlivě jednoduchá. Lehce klesat k melioračce v údolí a po ní dolů ke kamínku. Problém byl, že na mapě krom porostů neseděly ani vrstevnice a tak jsem skončil hluboko pod kontrolou a nezbylo než se vrátit zase nahoru. Na jedenáctku pak přišel nejdelší postup závodu. Voleb se ovšem moc nenaskýtalo a pokud se člověk chtěl vyhnout světlezeleným rozplizláčům měl v podstatě jedinou možnost. Co ovšem bylo náročné byla dohledávka v jedničkových hustnících. Dvanáctka a třináctka pak byly lehké, ale cestou na třináctku se plně ukázalo, co to znamená těžba a svoz dřeva. Popadané stromy a klacky byly sice po celém lese, ale zde to byl totální extrém. Strom přes strom, že se mnohdy daly těžko i jen přelézt. V noci, kdy člověk nevidí do dálky a situaci nemá zachycenu v mapě to bylo zcela o náhodě a rozumný stavitel se po prohlídce terénu takové pasáži vyhne. Zcela na náhodu pak byla i další kontrola na niž se šlo jedničkovým hustníkem a jediné, čeho se dalo chytat byla kolmá rozhraní porostů, kterých jsem se navíc jaksi nedopočítal. Tou dobou už jsem začínal být ze závodu lehce zklamán a to i přes to, že se mi stále běželo vcelku dobře. Na patnácté kontrole, kterou byla sběrka a která ukončovala první okruh jsem tak byl zhruba po hodině a to především kvůli několika větším chybám.
Koncepce druhého okruhu pak byla v podstatě totožná s koncepcí toho prvního a běželi jsme v podstatě i stejnými místy. Sedmnáctka byla na postupu z dvojku na trojku, osmnáctka pak kousek od trojky a devatenáctá až dvaadvacátá kontrola nás zavedly do oblasti devítky a desítky. V druhém okruhu jsem šel až po jednadvacítku celkem čistě. Dvaadvacítka však opět znamenala chybu a to jsem si popravdě dával velký pozor, jelikož kontrola byla až nebezpečně blízko postupu 9 – 10. Třiadvacítka nás pak zavedla neomylně do hustníku, který jsem cestou na devítku oběhl. Tuto kontrolu a i tu následující, opět ve stejném hustníku, jsem sice našel vcelku slušně, ale spíše náhodou, jelikož rozhraní porostů jsem se jaki opět nedopočítal. Pětadvacítka pak byla kousek od pětky a znamenala pro mě další chybku, i když za tu jsem si mohl sám. Na dolší kontrole už se to ale říct nedá. Běžel jsem na azimut čistým lesem a najednou jsem skončil ve slušném jedničkovém hustníku, po němž v mapě nebylo ani památky. Nakonec mě to vykoplo na pole odkud jsem se již odrazil a kontrolu zdárně našel. Nejhorší pasáž trati však teprve začínala. Kontrola 27 na skalce měla být 5 výškových metrů pod asfaltkou v podstatě na horní hraně svahu. Ve skutečnosti ani ve snu!. Byla tak dole, že jsem až nevěřil, že tak dole může být. Sám bych tak moc neklesal nebýt běžkyň jiné kategorie, které jsem viděl ji razit. Obdobný problém, i když v opačném gardu přišel na následující kontrole. Po chybách jsem šel na jistotu a odrážel e od jasného vrcholku, z něj sem spadl do údolíčka, které mělo vést až ke kontrole. Ovšem chyba lávky, kontrola nikde. Vracím se tedy udolíčkem a kontrola se na mě směje v podstatě na úrovni vrcholku! To už jsem byl dost vytočený a náladu mi nespravila ani následující devětadvacátá kontrola. Ta byla sice vcelku jasná,a le záludně strčená za obrovskou hromadou dřeva. Při postupu na třicítku jsem pak musel chtě nechtě do oněch rozplizláčů, které jsem obíhal cestou na jedenáctku, kontrola však byla naštěstí v pohodě, stejně jako ta následující na kupce u průseku. Problém ovšem nastal na dvaatřicítce. O tu jsem se odrážel v chybě na čtrnáctku. Ani to ale nepomohlo a opět jsem v onom hustníku strávil notných pár minut navíc. Předsběrka pak vypadala nevinně a postup na ni byl v podstatě celý po cestě, ale i tak jsem zhonil dohledávku, když jsem jaksi neviděl křížení cest… Na sběrku už se nedalo nic zkazit a byl jsem opravdu rád, že jsem v cíli, i když dle oficiálního měření (to bude ještě důležité) v čase 120:58 a tedy těsně za limitem. Přitom jsem na trati opravdu nezdechl a oběhl to fyzicky vcelku rozumně, těch cca 15 minut ne zcela zaviněných chyb ovšem dost chybělo…
Celkově musím hodnotit letošní MČR jako totálně nezvládnuté. Pořadatelé dělali chyby, které by byly dosti vážné i na závodu oblastní úrovně a použili mapu, která byla naprosto nezpůsobilá pro závody celostátní úrovně. Navíc na nočních je přesná mapa velmi ale velmi důležitá a to mnohem více než ve dne. Jediné co lze hodnotit kladně je terén. Na místní poměry (nedaleké skalní terény) je to sice humus, ale odmyslím-li si pasáže v haldách popadaných stromů, tak poskytoval pěknou směsici, čistého lesa, hustníků, terénních detailů a skalek. Rozhodně se tedy z něj dalo vytěžit pěkné MČR.
Tím, co jsem až dosud napsal, ale naše klubová anabáze na jičinských nočních zdaleka nekončila. Já, spolu s Kamilou a Honzou byl sice zdárně v cíli, ale v lese byl ještě Michal. Než postoupím dál, tak se zmíním o výsledcích Kamily a Honzy. Kamila, kterou zjevně nepotěšila absence reflexů nakonec závod vzdala a odjela ještě než jsem se vrátil z lesa. Honza pak oběhl plánovaně jen jeden okruh, jelikož má problémy s kolenem, ale pro něj je každá zkušenost dobrá. S svém výkonu už jsem se zmínil a zatím to dle stránek pořadatelů vypadá, že se to obejde i bez diskvalifikace za překročení limitu, ale jak píšu, tak opravdu zatím… Michal, který startoval téměř na konci startovního pole v 23:31 reálného času však stále bojoval na trati. Do druhého kola probíhal v čase zhruba 72 minut. To už bylo v plném proudu vyhlášení a po jeho skončení všichni, včetně Číňanů s občerstvením postupně odjeli. Na shromaždišti tak zůstali pouze pořadatelé a já s Honzou. Většina pořadatelů se postupně dost ožrala a tím jsme se dozvěděli například, že ještě před 14 dny byl v lese skutečně sníh a podle toho revize i (ne)probíhala. Jedinými, které zajímal Michal byli majitelé čipu se kterým běžel. Ti se nakonec rozhodli i objíždět les autem a Michala hledat, ovšem právě v momentě, kde se v lese zjevilo jeho světlo. Ten po statečném výkonu, kdy strávil na trati před 160 minut doběhl do cíle, kde už ovšem nebyli cílové krabičky. To by se ještě dalo skousnout, jelikož limit opravdu hodně překročil. To, že bylo pryč i vyčítání a nikoho z cíle vlastně nezajímalo, že mají ještě závodníka v lese bylo ale už dost na pováženou. Neumožnili tak vlastně Michalovi splnit jeho pravidly OB danou povinnost vyčíst po doběhu čip. Michala jsem po doběhu rychle odlifrovali do auta, kde jsme zjistili, že má stále číslo. Honza ho tedy šel vrátit a podle svých slov dostal od pořadatelů téměř vynadáno, co tam ještě chce. To, že Michal není v oficiálních výsledcích, přestože prokazatelně odstartoval do závodu už ani nikoho nepřekvapí. Dle pořadatelů je asi stále ještě v lese…
Někdy o půl třetí ráno jsme se tak konečně vydali směr Brno. Poté co jsme téměř celou cestu spícího Michala probudili před jeho domem v Brně, to shrnul asi nejtrefněji. Bylo to fakt rychlý, ale jsem docela rád, že jsem skoro celou cestu spal. O tom, kdy jsme vlastně dojeli do Brna se raději zmiňovat nebudu, ale dík rozhodně patří Honzovi, který mě celou cestu vzorně budil.
Ač by se mohlo zdát, že to je konec tohoto článku, tak není. Poté, co jsem se v neděli probudil a koukl do výsledků, zjistil jsem zajímavou věc, kterou jsem po včerejší diskusi s Adamem Braveným po jeho doběhu už tušil. On totiž na rozdíl ode mě běžel s dostatečně kapacitním čipem a na rozdíl ode mě v něm měl poslední 4 mezičasy. Jeho doběhový čas pak byl záporný a dle jeho měření byl na trati skutečně o několik desítek sekund déle, než co vyjelo na mezičasech (Ano – už výše jsem se zmiňoval o oficiální časomíře…). Projel jsem tedy všechny mezičasy a zjistil, že pořadatelé měli špatně nastavený čas cílové krabičky a všichni, u nichž je znám mezičas ze sběrky do cíle ho mají záporný. Podle článku A.II.8 Pravidel OB musí rozhodčí kontrolovat mezičasy a takovéto situace řešit. Vím, že takováto chyba neovlivní pořadí závodu, ale má již vliv na výpočet Rankingu, kde závisí na poměru dosaženého času závodníka vůči průměrnému času prvních tří závodníků v dané kategorii. A tento poměr se přičtením libovolné konstanty ke všem časům změní. Jelikož mě pořadatelé (ne)kvalitou svého závodu dosti naštvali, tak jsem neváhal a napsal jim, že danou situaci hodlám řešit. Tak uvidíme, jak se to vyvine. Nedostanu-li od nich uspokojivou odpověď, tak ve středu 24.4.2013 podávám oficiální písemný protest pole článku 26.2. pravidel OB. Tak a teď už je to všechno, co můžu k letošnímu MČR v nočním OB v tuto chvíli napsat.
Vločka