Chrudimská směs (MČR sprint)
ČSOS již nějakou dobu pořádně neví kam do kalendáře zařadit mistrovství republiky v nejmladší orienťácké disciplíně. Vloni tak bylo přidruženo k jednomu z áčkových víkendů a letos dostalo zcela samostatný termín uprostřed týdne ve sváteční středu. Na první pohled by se mohlo zdát, že to není úplně šťastná volba jelikož potenciálně snižuje konkurenci v nemistrovských kategoriích a kategoriích veteraniády, kdy se mnohým nebude chtít jet třeba i dosti daleko pouze kvůli sprintu. Tato obava se však letos ukázala býti lichou, když se na start postavilo přes 900 závodníků. Je ale pravdou, že poloha letošního závodu v Chrudimi nebyla pro nikoho vyloženě daleko a pravá zkouška samostatného termínu MČR ve sprintu nastane až příští rok, kdy pojedeme do Znojma, které je naopak daleko pro téměř všechny…
Pro mě osobně byla účast na letošním mistrovství vcelku jasná. Do hlavní mužské kategorie jsem sice o nějakou půlminutku nepostoupil, ale i tak jsem chtěl prodat aktuální dobrou formu a získat nějaké ty relativně snadné sprintové bodíky. A navíc jsem měl v Chrudimi ještě nějaké jiné záležitosti, kdy jsem hned ráno zajel na tamní letiště a následně měl možnost se podívat na okolí tohoto města z ptačí perspektivy z předního kokpitu Bückeru 131 imatrikulační značky D-EELE. To sem ale až tak nepatří a tak se zase vrátím k tomu, co pro nás orientační běžce nachystali pardubičtí pořadatelé.
Časový harmonogram celé akce byl naplánovaný tak, že nejprve se odběhlo mistrovství v hlavní ženské a pak mužské kategorii, což mělo docela dobrou logiku. Všichni účastníci akce už totiž museli být na místě a mohli tak vytvořit v cílové aréně na hlavním chrudimském náměstí slušnou diváckou kulisu. Závod v hlavních kategoriích byl navíc snímám Českou televizí a bylo možné jej sledovat na velkoplošné obrazovce. Podívaná to byla pěkná, na škodu pouze bylo to, že občas problikla na obrazovce mapa a dohledávky televizních kontrol už pro ostatní závodníky včetně dalších mistrovských kategorií nebyly úplně neznámé. Co se týče hlavního závodu, tak lze konstatovat, že mistry Republiky se stali Vojta Král a Dana Šafka-Brožková, a že průběh závodu byl poznamenán protestem, ke kterému se dostanu později.
Po skončení závodu hlavních kategorií jsem se tedy vydal na svůj start. Abychom nepřišli do kontaktu se závodníky mládežnických kategorií, kteří byli umístěni v karanténě absolvovali jsme tuto cestu značnou oklikou, ale alespoň to byla dobrá příležitost k rozklusání. Po samotném startu jsme pak dostali do rukou mapu Chrudim v měřítku 1:4000 s ekvidistancí
Celkově trať nebyla špatná a kladně lze hodnotit především různorodý terén, kdy nám Chrudim poskytla směs oblastí staré zástavby, oblastí hradeb s navazujícími příkrými svahy a rovinatého sídliště. Svým charakterem pak trať odpovídala současnému trendu sprintů, na nichž se dá spíše ztratit hloupými chybami než získat chytrou volbou postupu. Co se mi naopak nelíbilo byla skutečnost, že některými místy jsem probíhal i třikrát. Na druhou stranu stavitel zas až tolik možností neměl, jelikož závodní prostor byl přece jen dosti malý. Na druhou stranu se trať dala postavit kratší, jelikož první čeští áčkaři to šli těsně nad 15 minut, což je na dnešní sprintové poměry už přešvihnuté. Rakouští reprezentanti startující ve stejné kategorii pak čas dokázali stlačit těsně pod 14 minut, což už je docela OK. Ono obecně všechny tratě byly časově přetažené, pořadatelé se ale hájili požadavkem televize na 2 televizní úseky, který byl se směrným časem 12 minut prý neslučitelný. Já si zde ovšem musím opět rýpnout, že bychom si neměli nechat do našeho sportu kecat od televizáků. Máme nějaká pravidla a nějaké požadavky na tratě a z těch prostě nemůžeme slevit. Vše ostatní je totiž cesta do pekel.
Tak a teď je řada na okomentování protestu. Co se v závodě stalo už jsem popsal a bylo zřejmé, že protest je oprávněný a reálně hrozí zrušení téměř celého závodu, jelikož inkriminovné postupy byly na trati většiny kategorií (H16, H18, H20, D21, H21, H21A, …). Tak a teď jak to vyřešila jury ve složení Aljoša, Starouš a Milan Novotný. Abych se vyhnul jakémukoliv překrucování faktů, tak cituji z protokolu závodu: „Byla nesprávně použitá značka "nepřekonatelná hranice" (707). Jury rozhodla, že použití značky neovlivnilo výrazně výsledky a není důvod ke zrušení závodu. Při rozhodování jsme využili práva dle odst. 24.4. na rozhodnutí dle vlastního svědomí a citu pro spravedlnost. Současně doporučujeme pořadateli, aby se omluvil závodníkům dotčených kategorií za necitlivé použití značky. Současně nařizujeme vrácení vkladu za protest ve výši 200 Kč.“ Moje interpretace je tedy taková, že protest byl vlastně uznán, ale závod zrušen nebyl… Osobně jsem docela zvědavý, co mi k tomu Aljoša poví, protože se ho na to určitě o víkendu poptám… Podle mě totiž výsledky závodu ovlivněny byly, to jestli výrazně už nechám raději na těch, co do dotyčné branky naběhli.
Na obranu pořadatelů je ovšem potřeba uvést, že odvedli dobrou práci a mistrovství bylo uspořádáno kvalitně. Pardubičáků je prostě dost a mají s pořádáním velkých závodů dostatečné zkušenosti. O úspěchu akce ovšem rozhodují všechny maličkosti a jednu z nich si nikdo řádně nepohlídal. Domů jsem tedy odjížděl s pocitem pěkného (i když ničím neohromujícího) sprintu a také nevyužité šance, jelikož ona půl minuta mi v konečné výsledkové listině dosti chyběla. O mnoho víc vrásek mi ovšem dělal kotník, který jsem po doběhu přece jen začal trochu cítit a to mám v sobotu běžet patnáctikilometrovou elitní klasiku. Času na léčení tedy moc není, tak uvidíme.
Vločka