Áčka v Jeseníkách (8. a 9. ŽA)
Letní prázdniny jsou za námi a s nimi končí i čas pohodových závodů, kde o nic nejde a začíná podzimní část orienťácké hlavní sezony a to hned velmi zostra. První zářijový víkend jsou totiž na programu dva závody žebříčku A, jejichž pořádání se ujal Aljošův Magnus Orienteering a pozval nás na jižní okraj Hrubého Jeseníku do Nové Vsi u Rýmařova. Prostor to přitom není zcela neznámý. Běžely se tu nominačky na MS 2008, jehož finále na krátké trati se konalo v sousedním lese. A jelikož tu v roce 2008 byla nová mapa byla tu i jedna z etap Orienteering Festivalu 2008, což byly vícedenní přidružené k MS.
Já osobně jsem sice v roce 2008 MS pořádal, ale přesto jsem s tímto prostorem zatím neměl co do činění. Po zkušenostech z federálů před dvěma lety pořádanými v prostoru finále krátké trati jsem se přesto na tento dvojzávod velmi těšil. Místní les totiž ještě nemá zcela „vysokohorský“ charakter a nabízí proto velmi různorodou směs porostů od listnatého lesa s vysokým travním podrostem přes podmáčené paseky a hustníky až po vysoký horský jehličnatý les. To vše je navíc zpestřeno několika oblastmi s kameny a skalkami. Žádné skalní město jako před dvěma roky to sice není, ale i tak skalky slibují vítané zpestření a to především na nedělní krátké trati.
V sobotu jsem měl dopoledne nějaké rodinné povinnosti, a tak jsem vřele uvítal svůj startovní čas 133, v reálném čase 13:13, který mi umožnil dorazit na shromaždiště až po poledni. Přivítalo mě přitom vcelku „offroadové“ parkoviště, kam jsem se vcelku bál vjet, prosté jakýchkoliv pořadatelů, vynikající ovšem nádherným výhledem na hlavní hřeben Jeseníků. Absence pořadatelů mi sice nijak nebránila zaparkovat, horší už to však bylo s nalezením shromaždiště, jelikož cesta na něj nebyla nijak značena. Naštěstí jsem brzo narazil na fáborky na start a mohl se vydat proti jejich směru. Ty mě dovedly na vcelku kompaktní shromaždiště závodu, které bylo situováno v jedné z nejvyšších partií mapy v jejím severovýchodním cípu. Času ale nebylo nazbyt, a tak jsem se vydal na start, kde na mě čekala téměř
Hned po startu na nás čekal kratší technický postup přes několik potoků a hned po něm přišla první volba. Na
Celé jsem to stihl v relativně pohodovém tempu s několika chybami něco pod dvě hodiny a byl jsem vcelku rád, že jsem se jako jeden z šesti přihlášených nevešel do elity… Co se týče mapy, tak musím konstatovat, že Tomáš Leštinský, který ji vytvořil celou sám, odvedl solidní práci. Našly se na ní sice slabší místa jako okolí čtvrté kontroly a následná paseka cestou na pětku. Jedničkové hustníky byly také mapovány spíše podle průhlednosti než průběžnosti, ale to nebylo nijak zásadní a nebyl problém si na to zvyknout. Velmi pozitivní byl také počet 4 občerstvovaček na trati, i když ta čtvrtá byla zbytečně
Nedělní krátká trať se pak uskutečnila ze stejného shromaždiště na výřezu sobotní mapy obsahujícím nejčlenitější pasáže s největším výskytem jedničkových hustníků s vodotečemi a bažinami a žlutozelených oblastí. Dnes jsem si říkal, že bych mohl trochu závodit, jelikož
První část trati byla tvořena třemi krátkými postupy v jedničkovém hustníku, přičemž hned na dvojku jsem nechal 3 minuty… Na delším postupu na čtyřku jsem se sice srovnal a následují dvojici skalek v zelenožlutém našel také bez problému. V následující otevřené pasáži plné pasek však přišlo několik dalších chybek. Zde bych měl také jednu připomínku ke staviteli trati. Chtělo se to domluvit se staviteli klasiky a nedávat v neděli kontrolu stejné kategorii na stejný objekt. Dnes byla sice z druhé strany, ale i tak to výrazně snižovalo její „hodnotu“ na trati.. Další problém pro mě pak přišel na patnáctce. Ta byla trochu limitní a z části na náhodu. Z opačné strany, než jsme na ni nabíhali se dala najít vcelku v pohodě, ale z naší strany přes neurčité zelenožluté něco byla trochu na náhodu. Když jsem na ni nabíhal, věděl jsem, že si musím dát pozor, ale i tak jsem tam nechal propastné 4 minuty.
Celkově se mi však závod, i přes téměř 10 minut chyb a pozici hluboko v poli poražených, líbil. Byla to pěkná technická (jak mapově tak fyzicky) krátká trať, která dokonale prověřila všechny závodníky. Toto mé tvrzení mimo jiné potvrzují i propastné rozdíly na prvních místech mužské elity, kde na čele nerozhodovaly desítky sekund jako obvykle, ale tentokrát i několik minut.
Ze závodů jsem tedy odjížděl spokojen, jelikož terén i pořadatelská úroveň splnily moje očekávání. Velmi se také do jakých nových Jesenických terénů nás pořadatelé z Magnus Orienteering pozvou příště. Už teď jsem si jistý, že u toho nebudu chybět…
Vločka