Zelené peklo (2. nočák – Soběšice)
Celobrněnské úterní noční mapové tréninky se slibně rozjíždějí, přičemž jejich druhé zastavení se konalo v Soběšicích na mapě Kobylín 398. Původní plán byl, že se trénink uskuteční na starší mapě Panská Lícha se startem v Zamilci, ale poté, co jsem dodal výše zmíněnou novější mapu byl přesunut na ni. I když mapa Kobylín 398 sahá až k Zamilci, bylo přesto místo startu přesunuto na kopec na kraj pole jižně od Soběšic, odkud bylo možno vystartovat stejně jako minulý týden, kdykoliv mezi 17:00 a 18:30.
Stavba tratě připadla i tentokráte na Mazyho, i když tentokrát do lesa kontroly neroznášel osobně, ale pověřil tím Aleše Kozumplíka, který rovněž na startu rozdával mapy. A cože si na nás pořadatelské duo připravilo? Stejně jako minulý týden byly k dispozici dvě tratě o délkách pět a sedm kilometrů. Jejich převýšení nebylo takticky uvedeno a při otázce na něj Aleš odpovídal, že je „zanedbatelné“. My co ho známe, jsme správně pochopili, že hnědých čárek budeme během tréninku křižovat nepočítaně a jen se je nikomu nechtělo počítat. Na tréninku se ovšem objevili i jedinci neznalí poměrů, kteří vzali tuto informaci doslova, jako například Kamča, která si po účasti na Hanácké zimní lize přišla vyzkoušet i noční běhání mezi kontrolami.
Samotná trať pak vcelku důkladně prověřila jak naše fyzické, tak mapové schopnosti. Ze začátku jsme seběhli směrem k Zamilci, přičemž druhý postup vedoucí traverzem téměř rovnoběžně s plotem soběšické střelnice byl opravdu náročný. Zvláště dohledávka kontroly v jámě uprostřed ničeho zaváněla česáním terénu. Aleš na nás však naštěstí byl hodný a reflexy věšel vysoko, tudíž kontrola se dala úspěšně nesvítit a nebylo nutné do jámy přímo spadnout. Následující kontroly nás pak postupně zavedly opět až téměř nahoru do Soběšic. Za zmínku přitom stojí, že stavitelé tréninku do mapy dokreslili onu obrovskou oplocenku na jednom z hřbetů nad Zamilcem, která na originální mapě rozhodně není, což je rozhodně známkou toho, že se snažili aby kvalita tréninku byla co možná největší. To jsem ale trochu odbočil. Poté, co už téměř nebylo kam stoupat jsme se vydali opět dolů za vedení spojující Řečkovice a Soběšice, přičemž jsme sklesali až skoro jak nejníže to šlo do údolí potoka Kubelína. Tady pak začínala nejvýživnější část trati. Ne nadarmo se stará mapa tohoto prostoru jmenovala Zelené Peklo. O příhodnosti tohoto názvu jsme se dozvěděli hned v prvním stoupání od Kubelína na devátou kontrolu a to dokonce při běhu po pěšině. Ta sice vedla přes paseku, v mapě ovšem kreslenou bez šrafů, ale i tak řadu z nás překvapilo prodírání se metr a půl vysokým ostružiním… Následující část trati stoupající podél lesní silničky z Mokré Hory do Soběšic vedla pasáží, kterou jsem důkladně znal z jednoho středečního mapového tréninku žactva, který jsem letos chystal, tudíž mě nové paseky a ostružiní nemohlo již tak výrazně překvapit. Co mě ale překvapilo byla nová oplocenka u patnácté kontroly. Aleš sice na startu říkal něco o tom, že kontrola číslo 41 je v nové oplocence a reflex dal na plot z náběhové strany, ale koho by napadlo, že patnáctá kontrola má kód 41, zvlášť když v lese jsou jen reflexy? Oplocenku jsem si tedy celou obešel abych nakonec zjistil, že reflex byl tam, kde jsem na ni narazil poprvé. Od této chvíle se pak trénink začal nějak kazit. Šestnáctá kontrola pod nejvyšším vrcholem na mapě byla ještě jakž takž v pohodě, ale cestou na sedmnáctku jsem se příšerně zasekl v oblasti popadaných stromů s ostružiním. Alespoň, že kontrolku jsem pak našel pěkně. Cestou na osmnáctku mi pak mi pak při pádu do údolí vypadla baterka přitejpovaná k batůžku a mě nezbylo nic jiného než ji po zbytek trati nést v ruce. Navíc osmnáctku jsem těžce pohledal, když jsem spoléhal na to, že budou sedět jedničkové rozplizlé hustníčky na několik let staré mapě… Poslední dvě kontroly pak vypadaly vcelku nevině a jednalo se v podstatě o cesťáky, přesto jsem ještě devatenáctku slušně pohledal.
Jelikož si tréninky ze zásady nestopuji, tak se s vámi nemůžu podělit o svůj čas, ale jisté je že kilometrového průměru pod deset minut na kilometr jsem rozhodně nedosáhl. O to více smekám před Kamčou, která vyběhla na kratší trať chvíli po mě, přičemž obě tratě se až po jedenáctou kontrolu shodovaly. Nešla to sice celé a na devítce to otočila na dvanáctku shodující se s naší poslední kontrolou, ale i tak se s relativně slabou LEDkou z lesa vrátila jen chvíli po mě. Tak jen doufám, že jí tento zážitek od běhání moc neodradil.
Celkově byl trénink z mého pohledu fajn, k čemuž přispělo i relativně příjemné teplé počasí, i když byl tentokráte z kategorie brutálních. Mimochodem, to převýšení jsem si z legrace spočítal a dospěl jsem k číslu 410. Každopádně je dobře, že trénink někdo připravil a postavil a díky za to. Už teď se těším na příští týden, kdy pro nás trénink chystá Pavel Kubát v Kohoutovicích na mapě Dub Troják.
Vločka