Tma v Kočičím žlebu (13. nočák)
Pomalu, ale jistě tu máme konec února a s ním poslední původně plánovaný letošní nočák. Po minulém týdnu, kdy pro nás trénink chystal úřadující mistr světa v OB, letos tato úloha připadla na úřadujícího dvojnásobného juniorského Mistra v OB Honzu Petrželu. Ten nás přitom pozval na tradiční místo západně od sídliště Bystrc, kterému nikdo neřekne jinak než U Křivé Borovice. Je sice pravdou, že zde už jsme se letos setkali v rámci čtvrtého nočáku v prosinci, ale lesy mezi Brněnskou přehradou a Autodromem jsou natolik rozsáhlé, že bez většího překryvu poskytly prostor pro již čtvrtý nočák. Už před stratem, tedy bylo jasné, že se tentokráte vydáme ze startu severním směrem za Kočičí žleb směrem k vrcholu Chochola tyčícímu se do nadmořské výšky
Rozmezí startu bylo stejně jako minulý týden stanoveno na hodinový interval mezi půl šestou a půl sedmou. Po zkušenostech z minulého týdne však bylo jasné, že do lesa se před šestou určitě nebude dát vyrazit. To se také potvrdilo a tak se většina účastníků vydala na start umístěný tradičně na rohu zahrádkářské kolonie za polem tak nějak hromadně pár minut po šesté. Do lesa se tedy vybíhalo po malých intervalech, což se ale nakonec ukázalo vcelku nepodstatné. Honza Petržela totiž tentokráte porušil zaběhnutou tradici, kdy až dosud nočáky svým charakterem odpovídaly spíše delšímu middlu a postavil nám zkrácenou klasiku, když na sedm a půl kilometru dlouhou trať s překvapivě malým převýšením
Jak již bylo zmíněno tak trať vedla od startu severním směrem a hned na první kontrolu přišel dlouhý postup. Nabízelo se tu hned několik variant a ti co neměli v mapě cesty (což tentokráte nebyl můj případ) měli volbu ještě trochu zajímavější. Na mapě s cestami se po chvilce hloubání ukázala jako nejlepší varianta lehce zprava po cestě s následným přeběhem údolí, kterému se stejně vyhnout nedalo. Při traverzu na jedničku se pak naskýtal nádherný pohled na opačný svah Kočičího žlebu, kde se pohybovala v pravidelných intervalech trojice jasných světel. A další dvě na hlavách jiných účastníků tréninku byly vidět na seběhu do údolí, které bylo nutné překonat již cestou na druhou kontrolu umístěnou na údolíčku. Na trojku pak přišel středně dlouhý postup přes zdejší oblíbené zelenožluté oblasti. V noci to nebylo nijak snadné, ale zdejší terén mám naštěstí docela naběhaný, tak jsem šel dost na jisto. Stejně tak i na krátkou čtyřku, kde jsem několik světel, která byla ještě před chvílí přede mnou předstihl. Na pětku pak přišel opět delší postup do východní části mapy, kde jsem snad ještě v životě nebyl. Podařila se mi přitom parádní paralelní chyba, ale naštěstí jsem si to uvědomil ještě včas a neskončil úplně v háji. Paradoxně jsem se tak ale vyhnul oplocence a náletovým hustníkům, ve kterých skončili ti, co šli správně přímo. Šestá kontrola pak byla na rýhách v údolí pod Chocholou. Již od startu jsme měli echo, že je tam nová oplocenka. O nových dosti neprůchodných hustnících se však už nikdo nezmiňoval. Poté co jsem se v nich slušně zasekal jsem si vzpomněl na novou oplocenku z druhého nočáku v Sobešicích a na hledání kontroly se zbaběle vykašlal, Sedmá kontrola na suché mělké rýze vypadala vcelku nevině, ale ačkoliv jsem se na ni odrážel z jasného bodu, tak jsem ji minul. Právě v tomto místě mě pak předběhl Standa Mokrý, který měl mapu bez cest. Na následujících dvou pěkných delších volbách tak nastala zajímavá situace. Já totiž volil obíhačky po cestách s menším převýšením a Standa chodil více rovně. Zajímavě přitom bylo, že obě varianty postupu se vždy ukázaly být téměř stejně rychlé. Na desítku pak přišel nejdelší postup tréninku, který nás zavedl až téměř zpět ke startu. Variant postupu bylo opět několik, ale v nočním lese byla stejně nejobtížnější jejich realizace. Ta se mi dařila vcelku dobře až do vzdálenosti zhruba
Celkově byl trénink velmi pěkný a hodně se mi líbilo zařazení dlouhých postupů, které až doposud na nočácích trochu chyběly. Jediné co trochu kazilo zážitek byla vrstva těžkého rozmoklého sněhu v některých stinných a chladnějších pasážích mapy. Zajímavé přitom bylo, že některé části lesa byly úplně holé a po uběhnutí pouhých sto metrů se člověk brodil v několikacentimetrové vrstvě rozmoklé kaše. Počasí ovšem neporučíme a buďme rádi za to, že už je konečně trochu teplo a jaro je snad za dveřmi.
Co se týče realizace dalších nočáků, tak ta je zatím ve hvězdách. Mazy sice do systému zadal ještě tři nočáky, které by se mohly do změny času ještě uskutečnit, ale nouze je o pořadatele. Navíc příští týden je většina pravidelných účastníků mimo Brno a tak to vypadá, že noční tréninky jsou pro letošek za námi. Ale i kdyby, tak jsme letos měli možnost navštívit 13 kvalitních tréninků, což nám poskytlo jistě nadstandardní tréninkové možnosti. Buďme za to tedy rádi snažme se to zúročit v kvapem se blížící sezóně.
Vločka