Sněžní muži z Anthroposu (11. nočák)
Jak se zdá, tak letošní zima ještě neřekla poslední slovo a během několika minulých dní nás v Brně zasypala téměř deseticentimetrovou vrstvou prachového sněhu. To nás ovšem nijak neodradilo od uspořádání dalšího středečního nočáku. Na starosti si ho vzal tentokráte Víčko a pozval nás k brněnskému Anthroposu. Cílem ovšem nebylo ulovit zdejšího mamuta, ale ulovit reflexy rozmístěné po přilehlém lese zachyceném na jedné z nejméně oblíbených map v okolí Brna a to na mapě Červený Vrch. V případě delší trati jsme pak ještě měli zabrousit i na sousední mapu Koniklecová.
Mapa Červený Vrch pokrývá prostor mezi řekou Svratkou, Bohunickým kampusem a Kamenou kolonií. Výškový rozdíl mezi řekou a nejvyššími partiemi mapy je pak více než
Koncepce trati byla Víčkem navržena tak, abychom co nejvíce proběhali nejhezčí pasáže mapy Červený vrch, k čemuž využil motýlek se dvěma uzlovými kontrolami. Nejprve jsem se ovšem vydali pro dvě kontroly v rýhách u silnice spojující Pisárky s Novým Lískovcem. Po nich následoval dlouhý postup přes údolí Čertíku. Nic zásadního se ovšem vymyslet nedalo a nezbývalo než prudké údolí prostě přeběhnout. Dohledávka v údolí pak patřila k těm snazším. Po kraťoučkém postupu do dalšího údolíčka pak následovala první uzlovka. Téměř až k ní se dalo doběhnout po cestě, ovšem samotná dohledávka stála za to. Skládala se z asi desetimetrové jízdy po zadku kolmo svahem dolů. O trochu horší bylo, že po dosažení kontroly bulo nutné svah hned zdolat nahoru a stejnou cestou se vrátit až téměř k předešlé kontrole. První rameno motýlku vedlo oblastí čistého lesa se skalkami, kdy některé z nich byly i poněkud větší, jako třeba ta na jejíž patě byla šestá kontrola. Na sedmičku pak přišla horolezecká vložka, kdy bylo obtížné se do zasněženého svahu vůbec vyškrábat. Po vrstevnicové osmičce pak přišel další strmý výšlap, tentokráte hustníkem, navíc okořeněný nutností nenarazit do plotu a zdárně se mu vyhnout. Po oražení obou uzlovek pak následovalo druhé rameno motýlka, které nás zavedlo do jihozápadního cípu mapy s polootevřenými prostory kolem dálničního přivaděče. Musím přiznat, že v této části jsem asi ještě nikdy nebyl a přitom je to jedna z těch hezčích oblastí na mapě. Obě kontrolky jsem našel celkem svižně a zbabělou obíhačkou se vydal naposled na jednu z uzlových kontrol. Tou dobou jsem také začal pociťovat, že mi trochu slábne světlo a tak jsem si začal na cestách zhasínat. Naštěstí v zasněženém lese bylo dobře vidět a světlo bylo potřeba v podstatě pouze na svícení do mapy. Rychlost mého běhu to tak nijak výrazně neovlivnilo. Před výměnou mapy mě pak ještě čekaly dvě kontroly, přičemž se jednalo v podstatě jen o přesun po cestách k místu startu. Hraní si na hrdinu a bouchání svahů totiž proti obíhačkám nemělo žádný význam.
Na mapě Koniklecová na nás čekaly už pouze 4 kontroly, ovšem řádně výživné. Hned první z nich totiž byla proklatě daleko a především proklatě vysoko. Stoupání na traverzovou cestu představující
Celkově se mi trénink líbil a proběhnutí měkkým sněhem bylo příjemné. Mapa Červený Kopec se navíc v zimě ukázala být mnohem použitelnější než v létě. Jen ty kopce mi tedy daly, asi stejně jako všem ostatním, pořádně zabrat. Na příští týden je naplánován trénink na Bílém potoku, tak uvidíme, co si pro nás Beťák připraví. Každopádně samotný les patří k těm nejlepším v okolí Brna, tak se těšme.
Vločka