První nočák v Žebětíně
Jihomoravská oblast je svým způsobem hodně zvláštní. Jsme totiž asi jedinou oblastí v republice, kde máme v zimě dva noční mapové tréninky týdně. Ty starší se konají v pátek, jsou žabiňácké, a pro řadu lidí tudíž těžko dostupné. A jelikož v noci po lese chtějí trénovat v Brně i lidé mimo ZBM, iniciovali letos Zdeněk Mazal z VBM a Pavel Ptáček z BBM další noční mapové tréninky, které se konají v úterý, jsou přístupné pro kohokoliv, kdo se předem přihlásí a na jejichž přípravě se střídají všichni, kdo mají čas a vůli něco pro orientační běh a své kolegy udělat..
První úterní noční mapový trénink se přitom konal tento týden v Žebětíně na mapě Augšperský potok a jeho pořádání se jako správný iniciátor ujal Mazy. Místo startu bylo pevně dané na tradičním místě na okraji pole nad Žebětínem. Čas startu si pak každý účastník mohl zvolit sám kdykoliv v rozmezí mezi 17:00 a zhruba 18:30, kdy Mazy seděl na startu a proti desetikačce vydával mapy a to buď v kratší a nebo delší variantě trati. Delší varianta měřila zhruba sedm kilometrů a kratší zhruba pět. Vždy dvě tratě obdobných parametrů by se přitom měly objevovat na každém úterním nočním mapovém tréninku, které jsou v současnosti naplánované až do Vánoc.
Jelikož nejsem žádná máčka, tak jsem si samozřejmě vybral delší variantu trati a vydal se hledat 22 reflexních pásků rozmístěných po lese, které pro účely nočáků obstaral rovněž Mazy. Začátek trati probrousil hustníkovou pasáž severně od shromaždiště, abychom se pak delším postupem přesunuli k autodromu, kde přišla první problémová kontrola číslo sedm. Reflex na ní umístěný totiž od včerejšího roznášení nevydržel na svém místě a tudíž jsme ho všichni hledali marně. Kopeček byl ale naštěstí velmi jasný, tudíž nikoho tento nedostatek příliš nezdržel. Následující pasáž trati nás zavedla do oblasti rýh ve východní části mapy, odkud jsme se přesunuli do porostové pasáže v blízkosti samotného Augšperského potoka. Cestou zpátky do cíle jsme se pak ještě proběhli oblíbenou oblastí rýh a trať zakončili rychlou smyčkou na hřebeni táhnoucím se jihovýchodním směrem od místa startu. V ní bylo potřeba jít na buzolu a dala se vyrobit i větší chybka. Zvláště sběrka v jámě na okraji nové paseky byla celkem vypečená. Celkově byla trať pěkná a vůbec nevadilo, že většina z nás má les důkladně proběhaný. Já osobně tu letos třeba stavěl dva tréninky žactva a v některých místech jsem mohl chodit skutečně pouze po paměti, nemluvě o tom, že jsem znal polohu většiny nových pasek, které nebyly v mapě dokresleny. Velmi příjemné také bylo, že reflexy na kontrolách nebyly nijak zašité u země a i jámy tak svítily celkem z dálky.
Po doběhnutí každého účastníka Mazy sbíral podněty pro příští tréninky. Připomínky typu, že mapa nebyla v mapníku a nebo, že nikdo neměřil čas nemělo smysl ani vznášet, jelikož filosofie tréninků s těmito prvky prostě nepočítá. Mapník si navíc může donést každý vlastní, stejně tak jako si každý může změřit svůj čas a poté ho porovnat s ostatními. A roznášet na kontroly SI krabičky by byl zcela nepotřebný luxus. Krabičky by navíc bylo nutné po tréninku hned sebrat a minimalizovat tak jejich rizikový pobyt v lese. To by byl například při tomto tréninku docela problém, jelikož dva neregistrovaní účastníci se v lese dost zapomněli a tudíž Mazy stahování odložil až na středu. Dokonce na ně ani nečekal, i když měli půjčenou jeho buzolu… Co by se ovšem pro příště mohlo udělat je vytištění piktogramů na mapu. Několikrát se mi totiž během tréninku stalo, že jsem docela váhal na jakém objektu kontrolu vlastně mám. Tisk na laserovce v kombinaci s nočním osvětlením čitelnosti mapy totiž příliš nepřidává…
Celkově se ovšem jednalo o velmi vydařenou akci, jejíž jedinou slabinu vidím v tom, že se všichni účastníci tréninku vzájemně nemusí potkat a trénink tak trochu ztrácí svůj společenský rozměr. Na druhou stranu může dorazit každý, komu by pevný čas startu nemusel vyhovovat. Příjemné také rozhodně je, že tréninku se může zúčastnit úplně každý, což dodávalo tréninku velmi příjemnou přátelskou atmosféru, kterou jsem osobně v poslední době v brněnském OB trochu postrádal. I když to je spíš problém mé nátury… Každopádně už teď se těším na příští týden, kdy pro nás trénink připraví Aleš Kozumlík na mapě Kobylín.
Vločka