Po stopách mistra světa (12. nočák)
V rámci dalšího středečního nočního mapového tréninku jsme se letos podruhé vydali kousek dál od Brna a to tentokráte západním směrem. Úřadující štafetový mistr světa Beťák nás totiž pozval do Veverských Knínic, abychom se proběhli po mapě Bílý Potok. Sraz byl přitom naplánován od 17:30. Vzhledem k prodlužujícímu se dni a téměř jasnému počasí se ovšem ukázal být tento čas příliš optimistický a tak se do lesa dalo vyrazit až něco před šestou. Alespoň jsme měli čas před tréninkem probrat design našich nových oddílových dresů. Nechci dělat nějakou výraznou reklamu, ale pro malé kluby se nám firma Siven zatím jeví jako velmi dobrá volba. Za necelý týden od jejího oslovení už máme druhou sadu návrhů designu a objednávka v podstatě finišuje.
Abych se ale vrátil k tomu podstatnému, a to je především samotný trénink. Koncepce trati byla „netradičně“ tradiční. Start byl na roku pole severozápadně od Veverských Knínic. První dvě kontroly pak byly nedaleko v hustníkové pasáži. Na obě se však dalo vcelku lehce promapovat z jasných bodů. Na trojku pak přišel delší postup, který nás zavedl do zdejší oblasti plné rýh ve které jsme pak strávili nemalou část tréninku. Trojka a čtyřka byly ještě v podstatě spíše v hustnících ale pak už jsme brousili rýhy a zářezy. Nejprve tedy pouze zlehka, kdy počítání rýh bylo na pořadu dne pouze v dohledávkách. Sedmá a osmá kontrola nás už ovšem řádně prověřily jak mapově tak i fyzicky při přebíhání rýh. Devítka pak byla na mé velmi neoblíbené jámě. Je v podstatě uprostřed ničeho a velmi těžko se na ni odráží, Kdykoliv ji přitom hledám, tak s větší či menší chybou. Tentokráte přišla chyba větší, a to i přesto, že jsem se na ni odrážel jak nejvíc na jistotu to šlo. Sebekriticky přitom musím uznat, že mi ji nakonec našel HáPéčko. Následující pasáž pak byla v oblasti nejhlubších zářezů a byl v ní umístěn dvojuzlový motýlek. Rýh jsme si tedy užili dosyta a po šestnácti kontrolách a zhruba polovině trati jsme se vydali zase do „klasického“ lesa bez rýh. Dvě kontroly byly v hustnících, ale opět se k nim dalo snadno promapovat, pokud člověk nabíhal ze správné strany. Na devatenáctku pak přišel dlouhý postup zase zpět do blízkosti startu a cíle. Voleb postupu se moc nenaskýtalo, ale přesto byla realizace postupu zajímavá, jelikož bylo potřeba řádně kličkovat mezi ostružinami, které v některých pasážích dokázaly znepříjemnit běh i teď v zimě. Samotná dohledávka pak byla okořeněna tím, že už od startu jsme měli informaci, že dotyčná kupka v lese spíš není než je a tak je kontrola postavená tak nějak uprostřed lesa. Naštěstí ovšem řádně zářila z dálky a vůbec nevadila, že byla o pár metrů víc vlevo než by bylo zdrávo. Poslední pasáž trati pak vedla v podstatě čistým lesem s skládala se z kratších rychlých postupů vedoucích převážně z kopce.
Celkově byla trať velmi příjemným proběhnutím, které lehce znepříjemňovala pouze zhruba třícentimetrová vrstva přemrzlého sněhu. Navíc motivací pro rychlý běh byl i Beťák v zádech, který vyhrožoval, že nějakých 35 minut po mě vyrazí kontroly stahovat a to prý „na pohodu“, což asi dodržel, jelikož jsem nakonec z cíle odjížděl ještě před tím než přiběhl. To bych ale trochu předběhl události.
Hlavní pointa tréninku totiž přišla v podstatě až po jeho skončení. V cíli jsem byl zhruba pět minut, když mi z lesa volal Michal, že se něco děje s Kamčou. Co přesně se dělo v lese nevím doteď a nechci o tom moc spekulovat. Každopádně jsme nikdo nevěděli co se stalo, kde Kamča je a zda potřebuje naši pomoc. Po chvíli jsme se tedy všichni sešli u aut a začali se domlouvat, jak budeme situaci řešit. Popravdě řečeno už jsem nás viděl jak dvě hodiny češeme les a pak stěhujeme Kamču se zlomenou nohou do civilizace. Situace se však naštěstí v podstatě vyřešila sama, jelikož Kamča byla dovezena autem do místa startu a to člověkem, který situaci v podstatě způsobil. Jak již jsem psal, tak nevím přesně co se stalo a kdo to byl, ale údajně došlo k nějaké střelbě do vzduchu a musím uznat, že bych měl v takové situaci asi taky vlhko v kalhotách. Tak jen doufám, že se u Kamči prokáže pravidlo, že zážitek nemusí být příjemný, ale hlavní je aby byl intenzivní a nezanechá to v ní žádné následky.
Pro zajímavost jsem pak ještě zabrouzdal v lesním zákoně, abych mohl poskytnou drobnou instruktáž co v podobné situaci dělat. Tak zaprvé, vstup do lesa nám nemůže (pokud se pohybujeme po svých) nikdo jako jednotlivcům zakázat, pokud neporušujeme základní pravidla, jako že nepoškozujeme les, nevyřváváme, nerozděláváme oheň, netáboříme a tak podobně. Trochu složitější je to při tréninku a jde o to jestli je takový trénink „organizovaná nebo hromadná sportovní akce“. Spojka nebo je zde bez čárky tudíž by měla být chápána ve smyslu „alespoň jedna z možností“. Ani jeden z uvedených pojmů přitom není dále specifikován. Pokud trénink takovouto akcí je, tak bychom měli mít ohlašovací povinnost a tím pádem i souhlas majitele lesa a hrozila by nám pokuta až 15 000 Kč. Já osobně bych to ale interpretoval tak, že trénink není sportovní akce (i když je organizovaný a asi i hromadný), otázka ale co na to právníci. Důležité ovšem je, kdo všechno vás může v lese legitimovat (popřípadě pokutovat) a jak. Samozřejmě to může udělat příslušník Policie ČR a pak také příslušník Lesní stráže. Takovýto člověk přitom musí mít u sebe odznak lesní stráže. Myslivec tak podle všeho učinit nemůže. Postup legitimování pak musí být adekvátní situaci. To znamená, že by v žádném případě nemělo dojít k násilí natož ke střelbě, pokud nebudete dělat žádné blbosti. Dojde-li k nějakému zranění, tak vězte, že organizátorovi akce (ne vám) hrozí pokuta výše zmíněných 15 000 Kč, zatímco příslušníkovi lesní stráže průser daleko větší. Stane-li se vám tedy při tréninku v lese (především asi v noci), že narazíte na Lesní stráž je ideální postup se s ní zkusit domluvit a to i přes to, že u sebe stoprocentně nebudete mít občanku a tvrdit přitom, že jste s čtyřmi kamarády sedli spontánně do auta jeli si zatrénovat a nejste tudíž organizovaní. Pokud se rozhodnete „zdrhat“, tak alespoň zařvěte, že trénujete, aby bylo jasné, že nejste pytláci, či jiná individua a příslušníkovi lesní stráže tak seplo, že každá jeho akce, povede k jeho průšvihu spíš než k vašemu.
Tak a to je asi vše. Tak jen doufejme, že za týden v okolí Kočičího žlebu proběhne vše bez problémů a opět si kvalitně zatrénujeme.
Vločka