Nočák na Dlouhých vrších
Tak jako každý týden nezadržitelně v jeho prostředku přichází středa, tak spolu s ní přichází i další noční mapový trénink. Tentokráte jsme si přitom dali sraz na samotném severním okraji Brna v Útěchově a vydali se brousit místní prudké svahy směrem k Adamovu. Trénink pro nás přitom tentokráte připravovala děvčata z RBK a dala si opravdu záležet.
Centrum bylo situováno u zdejšího sportovního areálu, který v zimě slouží jako kluziště a u nějž se dá pohodl parkovat. Sešlo se nás tu tentokráte docela dost a postupně jsme se tedy začali vydávat na start, který byl vzhledem k charakteru prostoru zhruba půl kilometru vzdálený a nalézal se na silnici spojující Útěchov z Adamovem. Ještě před tím jsme však dostali informaci o devatenácté kontrole, kolem které stihli trochu řádit lesáci. Vybaveni veškerými potřebnými informacemi a řádně rozklusání jsme se tak mohli vydat hledat reflexy po lese. Koncepce trati byla navržena tak, abychom zbytečně neturistili zdejšími prudkými svahy a motala se převážně ve vrcholových partiích hřebenu táhnoucího se od Útěchova, přes zříceninu hradu Ronov až k Adamovu. To mělo i tu nezanedbatelnou výhodu, že jsme tak nebyli příliš omezeni několikacentimetrovou sněhovou pokrývkou, která byla přirozeně vcelku kluzká, což se nejvíce projevuje právě ve skloněném terénu.
Začátek trati vedl podél zmiňované silnice s tím, že jsme si vždy jen odskočili kousek od ní pro nějakou tu kontrolku. Silnice mimochodem nebyla protažená a tak na nás čekala zajímavá vložka v podobě v příkopě koly vzhůru zaparkované bílé Felicie. Od čtvrté kontroly se pak trať stáčela severním směrem a vedla po náhorní plošině směrem k Adamovu. Pátá a šestá kontrolka nebyly nijak těžké, zvláště proto, že se nalézaly na vrcholcích, na sedmičku pak přišel traverz dosti prudkým svahem. Trochu jsem se jej, vzhledem ke znalosti terénu, lekl a obíhal ho shora a ke kontrole se spouštěl kolmo dolů. Dle všeho se ale dal dobře traverzovat, jelikož jsem pod sebou viděl nějaké světlo ve svahu. Osmička pak byla vcelku těžká, když bylo potřeba naběhnout na prohlubeň bez výraznějších orientačních bodů v okolí. Každopádně dnes byla dobrá dohlednost nijak neomezená mlhou, či podobnými meteorologickými jevy, takže kontrolky, včetně této, dobře svítily. Devítka patřila opět k lehčím kontrolám, jelikož byla přímo v údolí. Následující tři postupy nás pak dovedly zpět k silnici, přičemž na nich bylo potřeba dávat především pozor na dohledávky, na postupech se většinou dalo chytat velkých cest, či jiných jasných bodů. Zbytek trati pak znamenal návrat do cíle a připravil pro nás přece jen nějaké ty kopce. Údolí se dala sice vcelku obíhat, ale přesto to rozhodně nebylo fyzicky zadarmo. Postupy přitom byly opět komplikované především v dohledávkách, kde zvláště patnáctá kontrola na výrazném stromě neměla v okolí žádný výrazný odrazný bod. V závěru trati jsme se pak dostali do oblasti pozměněné těžbou, která začínala kousek před devatenáctou kontrolou. Docela zvláštní bylo, že jsem se tu zasekl v celkem vzrostlém dvojkovém hustníku, ve kterém v mapě nebylo ani památky. Samotná dohledávka devatenáctky pak byla docela na náhodu a jediné, co mohlo trochu pomoct byly nedaleké lampy v oploceném areálu za Útěchovem, podle nichž se dala identifikovat přibližná poloha v terénu. Naštěstí mi kontrolka blikla a mohl jsem tak pokračovat na poslední dvacítku. Před ní byly nějaké nové paseky, ale kontrolka se dala najít vcelku v pohodě podle pěšin a vrstevnic.
Celkově byla trať pohodová. Žádné přehnané kopce a ani žádné vyloženě těžké kontroly (i když to bylo zčásti i dobrými meteorologickými podmínkami). Po doběhu na nás pak čekal horký čaj a perníčky ve tvaru kontrolek, tudíž jsme se po tréninku domů rozjížděli řádně prohřátí a také posilnění. Příští týden je pořádání nočáku opět na mě a předem říkám, že občerstvením v cíli konkurovat nemůžu. Na druhou stranu si myslím, že se do Bukoviny vyplatí dorazit, jelikož tamní les je na noční trénink velmi vhodný (málo kopců, členité hustníky a velké čisté pasáže, které jsou v noci, na rozdíl ode dne docela těžké) a také docela neproběhaný. Těším se tedy na vás.
Vločka