Bludný kořen na Trnůvce (6. nočák)
Na konci loňského roku se úspěšně rozjely úterní celobrněnské nočáky pod taktovkou Mazyho, když se jich uskutečnilo pět. Po Novém roce tedy nutně musel přijít nočák šestý, ovšem tentokráte už ne úterní. Kvůli časovým preferencím některých účastníků byly totiž nočáky posunuty na středu, která vyhovovala většímu počtu lidí. Jelikož bylo po vánočních svátcích nutno opět rozdělit termíny tréninků mezi jednotlivé pořadatele, připadl dnešní nočák pro nedostatek času logicky na Mazyho, který ho situoval na mapu Trnůvka s tradičním centrem na hřišti nad Rozdrojovicemi.
Zdejší mapa již není úplně nejnovější a nutno poznamenat, že ani v době vzniku, i když byla vytvořena na závod žebříčku A, nepatřila mezi ty dokonalé. Lesáci zde navíc dost řádí, což se Mazy pokusil postihnout alespoň fialově zašrafovanými oblastmi prozrazujícími nám alespoň přibližnou polohu nových oplocenek. Nové paseky a především náletové hustníky však už neřešil, čemuž se na druhou stranu nelze divit. Mnohem víc nás však dnes potrápilo počasí. Po několika teplých dnech totiž v úterý v Brně opět nasněžilo několik málo centimetrů sněhu. Odpoledne před tréninkem se pak navíc na Brno snesla poměrně hustá mlha, kterou bylo obtížné prosvítit i světly od auta, natož našimi běhacími čelovkami. Ono mimochodem i vyjet autem ke hřišti byl docela oříšek. Silnice byla neprotažená a zdejší příčné prahy bylo tentokráte nutné ignorovat, jelikož každé zpomalení hrozilo definitivním zastavením.
Začátek trati tréninku vedl v severovýchodní části prostoru s hlubokými údolími. Hned první kontrola se jevila velmi jednoduchá, jelikož se jednalo o kámen v jednom z větších údolí. Vzhledem k tomu, že v této části lesa byla mlha nejhustší se však i toto údolí dalo poměrně snadno přehlédnout, což se mi málem stalo. Cestou na dvojku na nás pak čekala rozsáhlá oblast nových pasek a oplocenek, kterou jsem nakonec vyřešil poměrně alibisticky tak, že jsem pouze držel směr a počítal velké cesty a údolí. Nakonec jsem tak úspěšně skončil na cestě, která mě zavedla až ke kontrole. Další zajímavý postup byl na pětku, kdy se jednalo o pěknou volbu se třemi variantami postupu. Já zvolil tu nejpřímější a opět se dostal do nových pasek a oplocenek, díky čemuž jsem silně uhnul ze směru. Naštěstí jsem si to však uvědomil relativně včas a žádné výraznější bloudění se nekonalo. Po této první pasáži se trať přesunula do oblíbeného svahu nad přehradou s množstvím roztroušených kamínků a skalek, který jsem proběhaly důkladně jak zprava doleva, tak i nahoru a dolů. Hned první kontrola v této pasáži jasně ukázala, že to tu zadarmo opravdu nebude. Hledání plochého hřbítku u nové oplocenky a ještě v náletových hustnících nebylo zrovna snadné. Kdo však odhadl, že reflex bude právě na plotě si značně ušetřil práci. Dál následovala mapově vcelku snadná smyčka severní částí svahu, kdy se na jednotlivých postupech vždy dalo odrazit buď od cest a nebo výrazných terénních tvarů. Velmi obtížný postup však přišel na dvanáctku a odstartoval tak nejtěžší pasáž trati. Jednalo se o dlouhý traverz s dohledávkou kamene tak trochu uprostřed ničeho. Snažil jsem se na něj odrážet na jistotu, přesto jsem se dosti zamotal. Nenapadlo mě totiž, že kontrola bude až za novým náletovým hustníkem… Další kontrola pak byla až nahoře na plošině nad svahem na skalce. V oblasti jsou nové paseky, ale tentokrát jsem se nachytat nenechal. Poněkud horší to bylo na další kontrolce. Jednalo se opět o kámen, tentokráte o jeden z větší skupiny. Naběhl jsem na chybný okraj skupinky kamenů a v mlze mi kontrolka neblikla, takže jsem zase nějakou tu minutku strávil česáním. Patnáctka byl opět traverz, tentokráte však opačným směrem. Dohledávka se jevila jednoduchá, šlo o jámu v údolí. Potíž ale byla v tom, že jáma v údolí rozhodně nebyla… Po krátkém postupu na nás pak čekal traverz zase zpět kolem čtrnáctky na další kamínky. Zde už jsem šel po třech větších chybách dost na jistotu a vyplatilo se. Bludnou oblast mezi dvanáctou a sedmnáctou kontrolou jsem tak měl zdárně za sebou a do cíle chyběly už jen tři lehčí kontroly, kde jediným zpestřením bylo bouchání dosti zarostlého hustníku prokládaného ostružiním při po cestě na sběrku.
Celkově Mazy připravil pěknou a především náročnou trať. Dohledávání občas sotva půlmetrových kamenů v čistém svahu zahaleném nejen tmou, ale i hustou mlhou vyžadovalo nemalé orientační schopnosti. To se také promítlo v tom, že velká část účastníků, tlačena Mazyho požadavkem na čas návratu z lesa kvůli sbírání, trénink v jeho průběhu zabalila. O to větší uznání si pak zaslouží Michal Šrubař, který ač s minimem zkušeností trať absolvoval celou a v mé bludné pasáži mi dokonce velmi obstojně šlapal na paty. Těšme se tedy na příští týden, kdy nám snad na Dlouhých vrších bude počasí přát o trošku více.
Vločka
Komentáře
Přehled komentářů
...ale kterému oddílu že patří mapa z tohoto tréninku?
Re: Já jsem asi zpomněl...
(Vločka, 13. 1. 2013 21:57)
Mapa Trnůvka patří oddílu ZBM. Je to ovšem další příklad politiky obsazování prostorů kolem Brna tímto oddílem (viz třeba Velká Baba). Původní mapa Obora patřila VBM, a to jak ta z roku 1970, tak především ta z roku 1990. O prastaré "vojenské" mapě Brněnský Drak z roku 1967 patřící LBM se pak ani nemá cenu zmiňovat. To že nyní Trnůvka patří ZBM je projevem dobré vůle VBM, tudíž bych se zdržel zbytečného rozdmýchávání vášní.
Stejně tak já bych se mohl ptát komu patří mapy Mojetín, Soběšice, Myslivna,... Myslím ale, že tato diskuse se bezpředmětná. Tyto nočáky jsou přístupné komukoliv, včetně libovolných členů ZBM, a buďme rádi za to, že je někdo ochoten je připravovat.
Já jsem asi zpomněl...
(Pán s krátkou pamětí, 13. 1. 2013 17:45)