Bloudění bílou tmou (3. nočák - Kohoutovice)
Dnes nám v Brně začala zima. Již od dopoledních hodin se na krajinu snášel sníh, který vzhledem k teplotě kolem nuly netál a začal vytvářet zhruba centimetrovou souvislou vrstvu. Krom toho všeho pak byl na programu ve večerních hodinách třetí nočák pořádaný Pavlem Kubátem na mapě Dub Troják.
Když jsem jel z práce směrem do Kohoutovic, tak stále sněžilo a kromě toho s rostoucí nadmořskou výškou nezanedbatelně houstla mlha. Po příjezdu na místo startu jsem dokonce zjistil, že několik nejmenovaných přihlášených účastníků trénink kvůli počasí zabalilo. To ale rozhodně nebyl můj případ. Již od svých prvních krůčků v OB si totiž pamatuji poučku, že „orienťák se běhá za každého počasí“ a tak jsem se jí tedy držel i tentokrát.
Od Pavla jsem vyfasoval mapu a abych to měl trošku zajímavější, tak vyrazil bez mapníku do lesa. První dvě kontroly byly ve svahu nad Farinovou zatáčkou a už na nich se ukázalo, že dnešní trénink nebude úplně zadarmo. Po čerstvé, lehce mokré, vrstvě sněhu se sice po rovince běhalo krásně, ale jakmile měl člověk traverzovat a nebo dokonce běžet kolmo na vrstevnice, nepomáhaly příliš ani boty z hřeby a podklad masivně klouzal. Dalším drobným ztížením tréninku byla skutečnost, že Pavel roznášel reflexy již včera a tak stačila řada z nich zapadat sněhem, čímž se samozřejmě snížila jejich pro nás dosti klíčová schopnost odrážet světlo. Při sečtení těchto vlivů spojených s hustou mlhou vyskytující se ve vyšších pasážích prostoru, kterou sebesilnější světlo pouze nasvítí a místo černé tmy je vidět tma bílá jsem se rozhodl chodit co nejvíce na jistotu. Hned na delším postupu na trojku, vedoucím ke staré dálnici, jsem tedy zvolil zbaběle obíhačku. Následující pasáž trati nás zavedla do hlubokých rýh na západním okraji mapy. Pavel nás ale naštěstí šetřil a kontroly umístil tak, že jsme se vyhnuli horolezeckým vložkám přes nejhlubší rýhy. I tak mě ale jedna z těchto kontrol silně potrápila, když jsem vběhl do jedničkového listnatého hustníku, jehož okraj mě měj zavést ke kontrole. Naštěstí jsem se včas zarazil o jednu z velkých rýh a neskončil tak zcela ztracen. Po následném delším přeběhu přes plochý hřbet v centrální části mapy na nás čekaly čtyři kontroly v další mapově náročné pasáži mapy plné údolíček a rýh. Po ní jsme se pak vydali do pro tento les typických traverzů ve svahu táhnoucím se pod kohoutovickým sídlištěm. Právě tohle byla vzhledem k podložce nejnáročnější část trati, kde se vyplatilo využít každou možnost běžet po pěšině. V nejvýchodnějším cípu mapy bohatším na detaily na nás pak čekal shluk těžších kontrol, přičemž především traverz na čtrnáctku bez výraznější zarážky patřil k mapově nejnáročnějším. Zpátky jsme se pak vraceli dlouhým postupem, který byl ale poměrně jednoznačný a snadno realizovatelný. Jediným háčkem bylo
Celkově se jednalo o pěkně postavený trénink. Pavel si dal vcelku záležet, aby trať nebyla přehnaně brutální, i když parametry delší varianty
Velmi pozitivní také je, že úterní noční mapové tréninky se nám pěkně rozjíždějí a probíhají v přátelské atmosféře a k všeobecné spokojenosti. Myslím, že po prvních třech trénincích se dá již s jistotou prohlásit, že nastavený koncept má budoucnost a konstruktivní spolupráce (nejen) brněnských orientačních běžců napříč všemi oddíly je nejen možná, ale i prospěšná. Takže se nezbývá než těšit na příští týden, kdy pro nás trénink chystá Joergen Nečas na Pohádce Máje.
Vločka