Ohlédnutí za rokem 2012
Přesně před rokem, na začátku ledna 2012 tyto stránky začínaly a tak si myslím, že by nebylo špatné se za uplynulým rokem poněkud ohlédnout. Začal bych asi svým pohledem na to, jak stránky zaujaly. Když se podívám do statistik, tak měsíčně si stránky přečte více než 250 různých lidí a za celý rok se návštěvnost stránek velmi přiblížila hranici deseti tisíc návštěv. Tato čísla myslím další komentář nepotřebují a jasně dokumentují že Šachovnice orientačního běhu si své čtenáře s úspěchem našla. Pro mě osobně je to velká čest a impuls, že v započaté práci má smysl pokračovat a přicházet třeba i s novými nápady a myšlenkami.
Nyní bych se tedy trochu ohlédl za tím, co se v orientačním běhu za poslední rok událo a začal bych děním ve světě. Pro nás tou nejvýznamnější událostí bylo bezesporu MS ve Švýcarsku, kde se naší mužské štafetě podařilo získat zlaté medaile. Byl to neuvěřitelný úspěch a nezbývá než před všemi třemi členy mistrovské štafety hluboce smeknout. Na druhou stranu se v tomto kontextu nabízí poněkud kacířská otázka, zda-li se tohoto úspěchu nedalo přece jen využít mnohem lépe. Nebavme se teď o hokejistech nebo fotbalistech. Když ale něco vyhrají třeba klasičtí lyžaři, biatlonisté nebo třeba atleti, tak o tom ví skoro celý národ a příslušné sporty se snaží na medailový úspěch navázat patřičné rozšíření členské základny. Vzpomeňme třeba na akci „Hledá se nová Kateřina Neumannová“. Proč se něco takového neděje i u nás? Proč Beťák, Šéďa a Olaf nejsou ve zprávách a neobjíždí základní školy a nelanaří děti. Nebo proč alespoň nezajdou na trénink dětí a nesnaží se jim vysvětlit, že to jde. Chápu, že problém není u kluků, ale na úrovni svazu, potažmo oblastí, ze kterých mám občas pocit, že silný úbytek členské základny v mládežnických kategoriích je vůbec nezajímá.
Co se týče dalších úspěchů na světovém poli nelze opomenout dvě stříbrné medaile Honzy Petržely z juniorského MS, medailové žně našich akademiků na akademickém MS ve Španělsku, z nichž dva bronzy přivezl do Brna Adam Chromý a také několik medailí z MS v MTBO, přičemž v Brně skončilo stříbro Marka Pospíška, které mu vyneslo ocenění nejlepšího českého závodníka MTBO pro tok 2012. Příští rok je tedy rozhodně na co navazovat a šance jsou zvýšené skutečností, že juniorské MS se koná ve Východních Čechách, kde budou mít naši závodníci výhodu domácího prostředí. Nejenom výsledky ale žije světové OB. Od roku 2014 bude na MS nová disciplína a sice smíšené sprintové štafety. IOF se snaží OB zatraktivnit a přiblížit veřejnosti, ovšem na úkor podstaty sportu. Velká řada špičkových orientačních běžců se dokonce podepsala pod petici proti této nové disciplíně a sní spojeným vytlačováním OB z lesa do měst a parků, tak se nechme překvapit, jak to všechno dopadne. Já za sebe osobně říkám rovněž jasné NE a jsem pod peticí podepsán a plně se ztotožňuji s názorem Grahama Gristwooda, který petici uvozuje a z nějž si dovolím citovat poslední dvě věty: „This is despite the fact that most of my best results have come in sprint orienteering. I love sprint orienteering (when it is done well), but it is a part of orienteering, not what orienteering is all about.“
Co se týče dění v české Republice, tak se nemá cenu příliš rozepisovat nad výsledky jednotlivých závodů. To, co utkvělo asi nejvíce v paměti byla tři letošní mistrovství a to sprint, klasika a štafety. Sprintové mistrovství se konalo v nádherném terénu v centru Děčína a podle mě to byl jeden z nejlepších sprintových závodů za posledních několik let. Potíž ovšem byla s regulérností. Pořadatelé umístili jednu z kontrol do privátu a nijak nehlídali skákání nepřekonatelných zídek. Ve výsledku pak záleželo na tom, kdo ze závodníků se k přestupku přiznal a kdo ne a výsledky se tak změnily ve frašku. Na druhou stranu to třeba povede k diskusi nad sprintovým klíčem ISSOM, který je podle mě koncepčně špatně. Nikdo mě prostě nevyvrátí názor, že zakazovat běžcům něco překonávat je ve sportu jako OB chyba. Když běžím pod 4 minuty na kilometr nestihnu prostě takové nuance mapy včas a správně identifikovat. Jediný správný způsob, jak něco zakázat je prostor v terénu obtáhnout mlíkem a v mapě ho ideálně zašrafovat. Tak a teď jen doufám, že za tuto kacířskou myšlenku nebudu ukamenován…
Mistrovství na klasické trati bylo situováno do pískovců v Českém Ráji a pořadatelé slibovali skalní mapu v měřítku 1:15000. Závodu jsem se bohužel kvůli zdravotním potížím nemohl zúčastnit, ale ohlasy byly vesměs pozitivní. Mapa byla sice generalizovaná, ale závod na ní prý byl hezký a regulérní. Přineslo to ovšem diskusi nad stylem mapování. Do kontrastu přitom byla dávána detailní mapa z Áček na Kytlici, kvůli které nakonec padaly i nějaké ty postihy. Diskuse se pak vedla dokonce i na semináři mapařů. A výsledek? Takový nijaký. U nás by chtěli zástupci svazu generalizovat, ve Skandinávii pak tamní funkcionáři zase více promapovávat. Situace proti minulosti zcela opačná. Z mého pohledu pak letošní skalní patnáctka není špatným krokem. Vyžaduje to ale hodně práce i od stavitele trati, aby postavil regulérní závod. Pokud by totiž někdo mapu vyzvětšoval do třeba sedm a půlky a postavil na ní middle, jednalo by se jistojistě o cestu do pekla. A mapovat jeden prostor do patnáctky na klasiku a do desítky na middle, to u nás nikdo nezaplatí. Dostáváme se tedy do začarovaného kruhu a nezbývá než si počkat jak z něj svaz a mapová komise vybruslí…
Na štafetové mistrovství se pak bude vzpomínat spíše negativně. A ani to nebude tím, že dosti extrémně nevyšlo počasí. Celé závody za pořadatelství ZBM byly dosti nedotažené, což zčásti způsobily problémy s majiteli louky, na níž bylo shromaždiště. O mnoho horší ale byla chyba hlavního rozhodčího Libora Zřídkaveselého, která vedla ke zrušení hlavní mužské kategorie. A to bylo docela štěstí, že se kategorií nerušilo více… Celkově to byla obrovská ostuda. Nejvíce zarážející ale je, že ZBM opět dostalo další závody k pořádání. Příští rok už je vyřešen a tak brát ZBM závody v Mohelně nemělo smysl, ale přiklepnutí MČR ve sprintu 2014 pro ZBM do Znojma bylo podle mě zcela zbytečné a ukazuje na to, že lidé na svazu jsou prostě nepoučitelní…
Tím se tak trochu dostávám k dění v naší Jihomoravské oblasti. Zde to letos dosti vřelo a musím konstatovat, že z velké části i kvůli mně. Historie kolem akademického MČR je asi již dostatečně známá a proto k tomu řeknu asi jen tolik. Za prvé, LBM chtělo mapu od začátku pro sebe a má ji. Za druhé, problém s prostorem závodu jsem začal s organizátory AMČR řešit dostatečně včas a závod se stihl bez problémů přesunout do jiného prostoru. A konečně za třetí, já ze svých názorů a postojů nikdy neustoupím a v rámci platných pravidel a zákonů je budu vždy prosazovat. A to co jsem udělal v rámci pravidel jednoznačně bylo. Dalším ožehavým tématem pak byly středeční mapové tréninky žactva, které jsem si vzal na starosti a vtiskl jim jednotnou tvář a úroveň. Po roce práce uznávám, že některé chyby jsem udělal a neskrývám je. Vlivem koncepce tréninků se třemi tratěmi byly například tréninky pro děvčata z kategorie D14 opravdu trochu delší než by bylo zdrávo. Mrzí mě jen způsob jakým jsem to no (ne)byl upozorněn. Celkově jsem ale se svou prací spokojen a doufám, že mi bude nakonec umožněno tréninky dělat i v roce 2013. Prostor ke zlepšení zajisté je a já pro to udělám všechno. Na výsledcích brněnského žactva totiž letos bylo vidět zlepšení a já bych k němu rozhodně znovu rád přispěl.
Celková atmosféra v oblasti byla vloni jak již jsem naznačil dosti napjatá. Máme předsedu, kvůli kterému se rušilo MČR štafet a který špatně postavil kontrolu na oblastním mistrovství ve sprintu. Navíc je to člověk, který mi ani nepoděkoval za nemalou práci na středečních mapových trénincích odvedenou pro oblast a nepodal mi na Štědrý den dopoledne při tradičním běhu na Babu ruku. To myslím jasně ilustruje jeho charakterové vlastnosti, dle mě neslučitelné s pozicí předsedy oblasti. Při nadnesení tématu jeho náhrady, ale často slýchám odpověď, že by to nebylo špatné, ale není, kdo by to místo něj dělal. Já za sebe říkám, že je to alibismus a trochu se děsím toho, co „pan ředitel“ od stolu zase vymyslí. Ona jedna věc je něco pro OB opravdu něco dělat a druhá do všeho kecat a všem říkat jak je co správně a to vše z pohodlí kanceláře. Takovéto kancelářské chytráky podle mě v OB nepotřebujeme a to na jakékoliv úrovni. Tím nechci říct, že by Libor Zřídkaveselý neměl potřebné znalosti, schopnosti a zkušenosti. Spíš jen nemá dostatek soudnosti na to aby si na sebe vzal jen tolik práce, co zvládne sám udělat, aby zrušil své léta budované rovnítko mezi oddílem SK Žabovřesky Brno a Jihomoravskou oblastí a aby dokázal respektovat odlišný názor na věc.
Dění v oblasti se pak také týká i založení nového oddílu OB O-mikron v jehož pozadí spolu s Hankou a tchánem stojím. V tuto chvíli se zdá, že oddíl začíná zdárně fungovat a našel si relativně početnou cílovou skupinu lidí, které má co nabídnout. Za sebe musím říct, že práce pro O-mikron mě baví a myslím, že má smysl. Idejí co a jak dál dělat je dost, tak uvidíme, které z nich se podaří zrealizovat. Každopádně bych rád OB dostal do brněnského tisku a také do škol. Máme tu sice Ligu škol, ale ta v současné podobě nové zájemce nepřitáhne. Účastní se jí sice stovky dětí, ale nikdo se jim vlastně nevěnuje. Trochu mě mrzí jen skutečnost, že za současné situace nemohu garantovat pravidelné tréninky a tudíž rozšíření O-mikronu o tréninkovou skupinu žactva se jeví bohužel jako nereálné. Co se týče závodu O-mikron, podle nějž se oddíl jmenuje, tak byl po devíti ročnících vyřazen z Brněnské zimní ligy, což ve výsledku dalo vzniknout nové sérii zimních závodů v Brně. Našemu předsedovi tak můžeme poděkovat za to, že jsme jedinou oblastí ve svazu, kde se v zimě pořádají dvě paralelní zimní ligy, z nichž navíc ani jedna není oficiálně podporována oblastí…
Tím jsem tedy prošel vše, co mi přišlo zajímavé za poslední rok. Teď bych Vás tedy ještě stručně seznámil s tím, jaký byl rok 2012 pro mě. Oběhal jsem nějaké ty závody a vesměs jsem si je užil. Běhal jsem přitom nejen u nás v Republice, ale i v Rakousku a Belgii, která rozšířila počet mnou oběhaných zemí na šestnáct. Na podzim jsem se také proškolil na kvalifikaci rozhodčího OB R3, což se v dalších letech bude jistě hodit. V neposlední řadě jsem si také užil pořádání středečních mapových tréninků žactva. Co se týče výsledků, tak jsem se jen tak mimoděk, bez většího trénování posunul o 60 míst v rankingu někam těsně za 140. místo. To jasně svědčí o tom, jak slabá generace orientačních běžců přichází a že bychom měli velmi rychle reagovat. Vždyť ve většině Áčkových kategorií už se nerozdá kvůli malé účasti ani plný počet pětadvaceti licencí…
Mimo orientační běh, jsme se pak s Hankou v létě byli podívat do Londýna na olympiádu. Byl to pro mě silný zážitek. Odvezl jsem si mnoho pozitivního, ale také něco málo negativního. Asi nikdy nezapomenu třeba na to, jak britské publikum odešlo s tribun po vyhlášení Brity obsazeného třetího místa ve veslování a nepočkalo na hymnu pro vítěze. Cítil jsem se opravdu trapně… Po návštěvě olympijského Londýna už ale každopádně vím, že se nechci dožít toho, aby byl OB někdy olympijským sportem. Nechci medaile za běhání po Hyde Parku, nechci tisíce fanoušků kolem trati sprintu. Chci les, ticho a hodinu a půl trvající souboj člověka s přírodou, při němž se může spolehnout jen sám na sebe a při němž vyhrávají jen ti nejodolnější jedinci a to jak fyzicky, tak psychicky. A tohle všechno mám olympiáda dát nemůže, protože my jí, s tím co děláme a máme rádi, nemáme v dnešní komercializované době co nabídnout protihodnotou. Orientační běh je sport, který se přes veškeré snahy nedá vidět v televizi, orientační běh je sport, který se musí zažít. Dejme tedy co nejširší veřejnosti možnost si OB vyzkoušet a zažít. Tudy vede cesta. Buďme sportem pro všechny a ne sportem pro sponzory. To je mé poselství pro rok
Správný směr v roce 2013 přeje
Vločka
Komentáře
Přehled komentářů
ty vole co se seres do stafet, kdyz si tam ani nebyl... o sprintu pro ktery neumis udelat mapu ani nemluvim (jinak bys tu bzl jeste poradal)
PS: unikatnich pristupu neni problem udelat milion...
Re: neni
(Vločka, 4. 1. 2013 19:24)
Narozdíl od tebe se alespoň vyjadřuji kultivovaně a nestydím se pod své názory podepsat.
P.S. Případné další vulgární komentáře budou mazány.
Re: Re: neni
(To jsi mě pobavil!, 5. 1. 2013 19:03)
Pokud je tvoje vyjadřování standardem kultivovanosti, tak se jdu asi vybrečet nad morálkou dnešní společnosti...
Nadávat někomu sprostě do telefonu a pak tady fňukat, že ti dotyčný nepodá ruku, je velká paráda... (+ to nazývat kultivovaným projevem...) Nevidíš si na špičku nosu.
Ale přeci mi jen nějak v tom článku chybí věta: "Chci být předsedou oblasti." Aby ta samochvála byla dotažená do konce.
A až budeš chtít odstranit anonymní komentáře, tak si tady zaveď nějakou povinnou autentizaci přes nějakou třetí stanu či tak něco. Do té doby využívám krás anonymity ;-) Internetu třikrát zdar.
Re: Re: Re: neni
(Vločka, 5. 1. 2013 20:01)
Něco jiného je projev veřejný a něco jiného je soukromý rozhovor. Veřejně jsem použil pokud vím "nejhůře" slovo "buran". Nikomu nebráním aby mi soukromě vynadal a nikde to kritizovat nebudu. Sám se, jak mnozí ví, v soukromí vyjadřují ostře. Podání ruky 24.12. dopoledne ve velké skupině brněnských orienťáků nepovažuji za jednání v soukromí.
Na místo předsedy oblasti se rozhodně tlačit nebudu. Neříkám, že bych o tom neuvažoval, kdyby mě na tom postu chtěla většina oddílů brněnské oblasti. Jelikož ale tato situace stěží nastane nemá smysl něco podobného řešit.
Využívat anonymitu internetu je snadné a o dotyčných lidech to říká pouze to, že si dostatečně pevně nestojí za svými názory...
Jinak děkuji za slušně napsaný komentář obsahující konstruktivní kritiku.
neni
(anonym, 4. 1. 2013 11:15)